Sasanka japonská probarví stinné kouty podzimní zahrady

Sasanka japonská

Autor:

O podzimní záplavu květů se nám na zahrádce obvykle starají astry a chryzantémy. Pokud je doplníme o sasanku japonskou, zkrášlíme i přistíněná místa, kde kvůli nedostatku slunečních paprsků většina jiných rostlin nepokvete.

Na rozdíl od domácích druhů sasanek, které vídáme na okrajích lesů brzy zjara, sasanka japonská kvete pozdně, většinou od konce srpna do října. Některé kultivary vydrží kvést dokonce až do prvních mrazíků.

V terminologii se u sasanky japonské setkáte se dvěma latinskými názvy: Anemone japonica a Anemone hupehensis. Druhý přívlastek vlastně upřesňuje pravý původ této půvabné rostlinky - její domovinou je totiž čínská provincie Hupeh, nikoli Japonsko. Protože se ale v japonských zahradách pěstovala po dlouhá staletí, botanici ji považovali za místní rostlinu a přisoudili jí přívlastek "japonská", který ze zvyku používáme dodnes.

Do Evropy se tato květina dostala až ve 2. polovině 19. století. Dovezl ji sem skotský botanik Robert Fortune, o kterém se traduje, že netypický druh sasanky objevil na jednom šanghajském hřbitově mezi náhrobky.

Od té doby pěstitelé vyšlechtili řadu kultivarů, od zcela nízkých až po sasanky dosahující metrové výše. Kromě sasanek s původní bílou barvou květů si můžete vysadit sasanky, které pokvetou v různých odstínech růžové až karmínové. Dejte jen pozor na podmínky zazimování: některé kultivary jsou plně mrazuvzdorné, jiné je potřeba přes zimu chránit mulčovací vrstvou nebo větvemi jehličnanů.

Sasanku japonskou lze pěstovat ve všech zahrádkách, kde je neutrální nebo mírně kyselá a do hloubky zrytá humózní půda. Nesnáší přímé sluníčko, takže se jí bude nejlépe dařit v polostínu nebo na zastíněném stanovišti v blízkosti vyšších neopadavých stromů nebo zdí otočených k severu, kde se trvale udržuje mírné vlhko.

Komentáře

Načítám komentáře...