Zlatobýlu obecnému (Solidago virgaurea) se lidově říká "žlutá metla", protože svým vzhledem v rozkvětu skutečně tak trochu připomíná do žluta zbarvené koště. Jde o dlouhověkou, asi metr vysokou trvalku, které to bude nejvíce slušet v polodivoké vesnické zahradě mezi okrasnými trávami, krásenkami, astrami či mochyněmi. Jeho nespoutaný vzhled vyžaduje méně formální prostředí. A také na něj musíme dohlédnout, aby se nerozrostl po celé zahradě. Zaplevelení zabráníme tím, že natě odstřihneme ještě předtím, než se rostliny vysemení.

Pro sušení se odstřihávají rozkvetlé natě v délce asi 30 cm. Bylinkáři je přidávají do močopudných směsí určených k pročištění ledvin a jater, připisují jim léčivé účinky i při revmatismu a zánětu kloubů. Z listů se připravují obklady na různé kožní vyrážky, hnisavé rány a vředy.

Sušit zlatobýl však můžete za účelem čistě okrasným. Květenství si dlouho uchovávají barvu a hodí se do suchých vazeb květin babího léta.

Pěstování zlatobýlu je naprosto nenáročné, bylině se daří všude tam, kde je lehce výživná, písčitá půda. Dobře snáší sucho a vyhovuje mu jak osluněné stanoviště, tak polostín.

Přes svou nenáročnost už zlatobýl obecný z volné přírody mizí. Nahrazují ho invazivní druhy původem ze Severní Ameriky, jako je zlatobýl kanadský a zlatobýl obrovský. Jejich léčivé účinky jsou oproti zlatobýlu obecnému menší, a tak se v zahradách využívají předně k okrasným účelům. Díky svému gigantickému vzrůstu dokážou zakrýt nevzhledný kout zahrady. Pozor ale, rády zplaňují, jejich lehoučká semínka jsou přenášena větrem na kilometry daleko. Je proto opět lepší natě sestřihnout, než vysemení.