Dnes známe asi 30 až 40 druhů a nesmírné množství kultivarů tohoto rodu vyznačujícího se hustými hrozny malých vonných kvítků otočených k obloze. Typickou barvou je bílá, ale jak už to u moderních zahradních květin bývá, běžně se vyskytuje i purpurová a velké množství odstínů. Stonky s dlouze protáhlými kopinatými listy bývají krátké od 20 do 30 cm, maximálně půl metru.

Když půjdeme do zahradnictví, určitě nám nabídnou spoustu nádherných letniček, které se hodí prakticky do jakékoliv zahrádky. Vedle nich existuje i řada dvouletých květin a můžeme sáhnout i po vytrvalých záhonových rostlinách či dokonce drobném keříku. Ne všechny z nich ovšem dobře snášejí tuhé zimy, takže některé druhy budeme moci pěstovat jen v přenosných nádobách.

Většina iberek pochází ze Středomoří a jenom výjimečně se vyskytují na předsunutých lokalitách směřujících k severu. Do střední Evropy se dostaly výhradně jako zahradní rostliny. Pěstují se na osluněných místech, jako jsou okraje záhonů či spáry ve zdech. Nejvíce se s nimi ale setkáme na skalkách, kde vytvářejí celistvé barevné polštáře.

Pro ilustraci si uveďme alespoň některé z nich, i když škála pěstovaných rostlin je daleko širší. Mnohé zahradní rostliny mají své české názvy, jiné jsou nabízeny pouze pod jmény latinskými.

Iberka okoličnatá (Iberis umbellata) je snadno pěstovatelná jednoletá rostlina, která vytváří krátké 20 až 25 cm vysoké nadzemní stonky s přímými listy zakončenými hroznem drobných kvítků bílé, růžové nebo tmavočervené barvy.

Místo

Vyžaduje slunné stanoviště s propustnou vápnitou půdou. Je proto vhodná do skalek, na okraje záhonů, vyvýšené záhony nebo zídky. Lze ji rovněž doporučit k pěstování v nádobách.

Množí se přímým podzimním výsevem na trvalé stanoviště, pro dosažení co nejdelšího květenství ještě během jara a časného léta dvakrát až třikrát doséváme. Pozor, jako všechny letničky tohoto druhu nesnáší přesazování.

Iberka štěničník (Iberis sempervirens) je rozrůstavý stále zelený polokeř s tmavě zelenými listy, který dosahuje maximální výšky 30 cm. Začíná kvést na konci jara bílými květy, po odkvětu vyžaduje seříznutí. Je vhodný do skalek, k výsadbě podél zdí nebo na okraje záhonů.

Pěstování

Na slunných stanovištích s neutrální nebo zásaditou propustnou půdou. Množí se jarním výsevem do pařeniště nebo dělením řízků, které necháme zakořenit ve skleníku či na jiném chráněném místě. Stejně jako jednoleté rostliny potřebuje slunné stanoviště s poměrně suchou vápenitou půdou. Jak asi tušíte, bude to ideální rostlina do skalek, kde ji ovšem během tuhé zimy musíme obložit slámou. I tento keřík lze množit dělením.

Zajímavosti

Podle starých receptur se semena štěničníku využívala jako lék „ženoucí na moč“. Dnes se tyto rostliny pěstují výhradně na okrasu. Iberis sempervirens je drobný vytrvalý polokeř dorůstající výšky okolo 20 cm, který zůstává zelený i během mírné zimy. Kvete již v březnu nebo v květnu většinou bílými kvítky, existují však kultivary, které kvetou déle nebo vykvétají později, třeba až na podzim.