Na začátku je třeba předeslat, že šetření vodou je správné a více než namístě. Zásoby pitné vody na Zemi se rok od roku snižují, a to nejen vlivem špatného hospodaření s vodními zdroji, ale také v důsledku jejich znečištění, případně i zvýšeným odparem a podobně. Téměř 97 % celkových zásob vody na naší planetě tvoří voda mořská, tedy slaná a pro lidi či rostliny nepoužitelná. Další necelá tři procenta jsou vázána v ledovcích na pólech, pouze 0,3 % jsou k dispozici rostlinám i lidem, ovšem velkým problémem je kvalita a čištění. Snaha o využívání dešťové vody v širším měřítku je tedy logická – šetří se tak pitná voda a zpětně i náklady na její výrobu. Ovšem i využití srážek s sebou nese nutné vstupní náklady, které nejsou zanedbatelné a závisí nejen na výběru technologie na akumulaci vody, ale i na systému pro následné využití. Než se tedy rozhodneme, kolik dešťové vody budeme jímat a jaké zásobníky pořídíme, měli bychom promyslet, zda bude možné využít tuto vodu i pro běžný provoz v domácnosti. A pokud ano, tak do jaké míry.

Bez výpočtů se neobejdeme

Vodu ze zásobníků lze následně využívat pro všechny činnosti v domě, které nevyžadují hygienicky nezávadnou pitnou vodu. Je nutné předeslat, že dešťovou vodu není možné užívat k vaření a k osobní hygieně! Zásobníky mohou být podzemní nebo nadzemní a mohou mít mnoho dalších funkcí než jen jímání vody. Před jejich pořízením je však nutné zvážit několik hledisek. Především je nutné vypočítat spotřebu této vody v závislosti na počtu osob v domě za určité časové období, obvykle se udává jeden rok. Ta je přímo spjata s průměrným množstvím srážek v oblasti, důležitá je také plošná velikost a sklon střechy. Pro jímání dešťových srážek jsou nejvhodnější střechy z pálených tašek nebo břidlice, neboť z nich voda dobře stéká. Ze zdravotního hlediska je nevhodný eternit nebo plech, takovou vodu bychom neměli používat ani na zalévání. Výpočet nám napomůže rozhodnout se, pro které činnosti budeme moci dešťovou vodu potřebovat, a podle toho pak vybrat optimální velikost zásobníku. Zvolíme-li malý zásobník, vytéká přebytečná voda do kanalizace, příliš velký zásobník ale také není vhodný, neboť dešťová voda nemá neomezenou životnost, a pokud ji ze zásobníku nevyčerpáme, může se začít kazit, případně i poškodit koncová zařízení.

Nadzemní zásobníky

Nejjednodušším systémem jsou nadzemní klasické nádrže na dešťovou vodu, tedy na našich zahradách časté různě zkrášlené či například dřevem obložené sudy, vany a další nádoby. Pokud jsou nahoře otevřené, přináší to určité nevýhody – padá do nich listí, pyl i hmyz, voda se více kalí, množí se v ní také komáři. Jestliže se těchto zásobníků přesto nechceme vzdát, je možné je zakrýt jemnou sítí, která nečistoty zachytí. Mnohem vhodnější, a také pohodlnější variantou jsou uzavřené zásobníky, v nichž zůstane voda čistá, současně má optimální teplotu pro použití na zalévání rostlin. Většinou jsou vybaveny také bočním vývodem s kohoutem – stačí otočit a napustit do konve. Druhou možností je na ventil napojit hadici a zalévat.

Nadzemní zásobníky mohou být z polyetylénu nebo betonu, a zajímavých tvarů. Vyrábí se obvykle ve dvou variantách, buď jako samostatně stojící, nebo „půlené“ nádoby, které lze přisadit ke zdi. Vybírat můžeme z různých velikostí i barevných provedení, v nabídce jsou například sloupové nadzemní zásobníky či jímky ve tvaru amfor. Barvami i povrchovou úpravou se mohou bez problémů začlenit do celkového stylu zahrady.

Příště si povíme, jak schovat zásobníky vody pod zem.