Mokré dřevo špatně hoří a kouří, takže ho musíme nechat vyschnout, a to může trvat velmi dlouho. „Měkké dřevo schne přibližně jeden rok, tvrdé druhy i dva až tři roky. Dřevo se nechá schnout až do doby, kdy zbytková vlhkost klesne pod 20 %,“ vysvětluje Marcela Bínová, odbornice z oddělení kamna a topení v projektových marketech Hornbach. K přesnému stanovení vlhkosti dřeva se dají použít měřiče vlhkosti stavebních materiálů - jejich cena začíná zhruba na 400 Kč a využijete je také například pro změření vlhkosti omítky, zdiva nebo podlahy.

Jako palivové dřevo se většinou využívají nevyužité kusy kmenů z polomů a průřezů. Čerstvé dřevo je potřeba co nejrychleji zpracovat, po vyschnutí jde řezání a štípání těžko. Naštípané dřevo se lépe ukládá a také rychleji a lépe schne.

Velké kusy kmenů se řežou na menší tak, aby se vešly do krbu anebo kamen. Na to je nejlepším pomocníkem řetězová pila. Na porcování kmenů a větví je možné použít i okružní pilu s kolébkou. Samozřejmě lze dřevo řezat i ruční obloukovou pilou, nejlépe s korunkovým zubem na vlhké dřevo.

Fáze štípání je tou nejnamáhavější z celé přípravy, proto je ideální jako aktivní odpočinek při psychické námaze. Dříví lze štípat ručně pomocí sekery anebo mechanickými štípači. Sekery pro štípání dřeva jsou jednoúčelové nástroje speciálně klínového tvaru na dlouhé násadě. Také se jim říká „kalače“. Sekera s topůrkem z kompozitního materiálu je odolnější, obyčejné dřevěné topůrko se při troše nešikovnosti může velmi rychle zlomit. „Jako podložku je dobré mít stabilní, dostatečně široký a správně vysoký špalek z tvrdého dřeva. Jeho výška by měla být tak akorát, obvykle okolo 70 cm. Zároveň by měl být dobře proschlý, abyste ho nerozštípali spolu se zpracovávaným dřevem,“ popisuje Marcela Bínová z Hornbachu.

Práce se sekerou je hodně namáhavá, vhodnější je až na pozdější drobnější práce, jako je například štípání třísek na podpálení. Rychlejší a snadnější je štěpení pomocí zahradní techniky. K tomu slouží výkonné elektrohydraulické štípače. V prodejnách najdete vertikální nebo horizontální štípače, různých velikostí s různým štípacím tlakem. Přístroj pohání hydraulické čerpadlo, ze kterého je přenášen do pístu tlak, který tlačí kus dřeva na klín. Elektrohydraulické štípačky jsou účinné a práce s nimi je poměrně jednoduchá. Stejně tak i jejich údržba, občas potřebují jen zkontrolovat a vyměnit hydraulický olej.

Naštípané dřevo uložte pod přístřešek, nebo do krechtů - kuželových hromad - pod nepromokavou plachtu. U krechtu jsou důležité otvory pro větrání. Dřevo se také ukládá pod přesah střechy okolo domu, kde na něj neprší, je hned po ruce, a navíc zvyšuje tepelnou izolaci zdi.

Které druhy dřeva jsou nejvhodnější na topení?

Radí Marcela Bínová, Hornbach: * „Za klasické krbové dřevo se považuje bukové dřevo. Hoří pěkným plamenem a téměř nejiskří. Kromě toho má mimořádně vysokou výhřevnou hodnotu. Při spalování se uvolňuje příjemná vůně, díky tomu se využívá i na uzení potravin a grilování. Jako krbové dřevo je cenné i dřevo z břízy. Při hoření příjemně voní, málo jiskří a díky obsaženým éterickým olejům se třpytí modrou barvou. Smrkové dřevo velmi lehce vzplane, ale také rychle shoří. Jeho výhřevná hodnota je vysoká, délka hoření ale malá. Uzavřené smolné bubliny mají za následek jiskření, proto není vhodné pro otevřené krby. Na topení jsou vhodné i topol a vrba. Tyto rychle rostoucí stromy však mají nízkou výhřevnou hodnotu a krátkou dobu hoření. Jako palivové dřevo se proto příliš nedoporučují, ale spálit se dají. Dřevo olše je výborné na podpal, dobře chytá a lehce se rozhoří. Je vhodné také do kombinace s dalšími druhy krbových dřev.“