Doufám, že tohle předsevzetí mi vydrží déle než týden. Doufám, že mi vydrží celý rok a třeba i do konce života. Zdravý rozum nám totiž nějak mizí. Nebudu teď komentovat uprchlíky, prezidentské výroky a činy, zavádění EET apod. Budu se držet svého ranku – architektury, bydlení, zahrad, přírody…

Kruh je základem všeho

Co mě vlastně k tomuhle blogu dovedlo? Několik drobných, ale neustále se opakujících hloupostí. Třeba jedna za všechny. Nedávno jsem mladé, krásné a nadějné designérce, plné elánu a životního optimismu, trochu zničil její náhled na krásný svět, když jsem označil její hranaté hrnečky na kávu jako naprostý nesmysl.

Vysvětlil jsem jí, že voda se šíří v kruzích, takže první klepnutí hrnečku o stůl bude znamenat, že z rohů ta káva vyšplíchne ven. Viditelně zklamaná se snažila převést téma na nové, jí navržené příbory. Vypadaly pěkně. Ale nože měly kruhové madlo a tenkou střenku, takže po položení na stůl se kutálely. Vysvětlil jsem jí, že válec se v prstech špatně ustavuje a spoustě lidí bude také hodně vadit, že neustále loví nůž pod stolem.

Lidé, bděte!

Nebo architekti. To je další skupina lidí, kteří mají velkolepé sny, ale leckdy jejich přenesení do reálného života kulhá na obě nohy. Opět příklad za všechny. Nedávno jsem viděl jeden zahraniční dům, který byl přesně podle moderních not. Velký, bílý, hranatý, okna ohromná, interiér střídmý, technologie moderní… Přemýšlel jsem, jestli o něm napsat článek. Ale pak jsem se rozhodl, že nebudu propagovat to, s čím nesouhlasím a co si myslím, že je úplná blbost. Architekt totiž vymyslel, že dům bude dvoudílný. Jedna část budou pokoje, komory, šatny a toalety a druhá část bude jeden velký společenský prostor. Na vzdálenějším konci tohoto prostoru stála kuchyně s jídelním koutem. Kuchyně byla jen ostrůvek v bílém hlubokém lesku, jídelní stůl byl ze skla (nebo plexi – to si už přesně nepamatuji). Co mě na tom domě tak iritovalo?

  1. Toaleta byla až v části s ložnicemi, takže bylo zapotřebí přejít celý obývací pokoj, nikterak krátkou chodbu a projít kolem pracovny, aby se člověk dostal na záchod.
  2. Kuchyni v bílém lesku a navíc v ostrůvkovém provedení asi nenavrhoval někdo, kdo někdy smažil řízky.
  3. Skleněný stůl do jídelny? Tahle rodina nemá děti, nebo má vyčleněnou jednu uklízečku ve stálé pohotovosti s hadrem v ruce, která neustále stůl (a kuchyňskou linku) leští.
  4. Když se vaří, vzniká nepořádek. Odkud sakra vezmou vysavač, když komora je až na druhé straně domu? Do malého kuchyňského ostrůvku se zcela jistě nevejde. Leda malý, ruční, ale s tím než vysají celou tu plochu…
  5. …

Bohužel takových nesmyslů zde byla hromada. Ale to je jen jeden signifikantní příklad za všechny. Možná v té cizině, kde byl dům postaven, nevaří, uklízecí čety jim chodí každý den vyleštit celý dům a na záchod nepotřebují. Jenže občas vídám takové přehmaty i v českých poměrech. Nechápavě kroutím hlavou, když vidím rodinné domy na velkých pozemcích se třemi balkony (schválně by mě zajímalo, jak často jsou využívány), ploché střechy domů v oblastech s tradiční vysokou pokrývkou sněhu nebo tradiční nešvary interiérových designérů – úložné prostory o velikosti krabice na boty, určené pro oblečení celé rodiny.

A tak říkám, že mé předsevzetí bude propagovat zdravý rozum. Pokud se mi něco nebude zdát opravdu rozumné, nebudu o tom psát. Už jsem začal. V předvánočním staccatu služebních mailů a telefonátů různých firem mě zaujal jeden. Nejmenovaná značka chtěla, abych vám představil nové umyvadlo. Vypadalo velmi efektně. Ale na můj dotaz, jak se vypouští voda, ergo kudy odchází vzduch z odpadní trubky, když umyvadlo nemá přepad, odpovědět nedokázali. Takže se vám omlouvám, tohle krásné umyvadlo vám prostě neukážu.

Zdravému rozumu zdar a mějte se krásně i v roce 2016.

Váš Jan Čech

Titulní foto: Thinkstockphotos.com