S nadšením sleduji seriál Rekonstrukce domu ze třicátých let! Majitel je další z řady kritiků strefujících se do práce současných architektů. Majitel prý dostal několik návrhů, které ho „utvrdily“, že se bez architekta obejde.
Cituji majitele:
„V rámci studie jsme dostali na stůl například otevřenou galerii do patra, skleněná zábradlí a další pro nás nevhodné materiály.“
Cituji autora, návrhy podle něj:
„Buď naprosto neodpovídaly jejich představám o funkčním využití prostoru, nebo do koncepce vnášely nepřijatelné materiály typu sklo nebo pohledový beton. A v neposlední řadě všechny tyto atypické návrhy celý projekt neúměrně zdražovaly.“
Co to ti architekti těm lidem dělají! Hmmm. Vždy mě napadne: Proč tyto své představy majitelé nespecifikovali architektovi předem? Proč oslovili architekta, který kreslí to, co se jim nelíbí?
Vše - včetně vkusu majitelů a rozpočtu - přeci jde architektovi předložit už na první schůzce (dokonce písemně). Třeba:
- chceme dům jen opravit a upravit pro dnešní bydlení, nechceme měnit jeho výraz
- chceme větší obývací pokoj, ale jinak nehledáme žádné revoluční řešení (nechceme galerii)
- jsme konzervativní: nesnášíme sklo a pohledový beton
- náš rozpočet je X
- atd. atd.
Pokud ale zadání zní: nakreslete něco moderního, aby sousedi čubrněli, pak se nemůžeme divit, že získáme sklo a pohledový beton. To samozřejmě nebyl případ našeho majitele.
Paušální kritika architektů je ale nefér:
- ano, jsou arogantní architekti, jsou nekriticky módní architekti, jsou architekti, kteří touží po Pritzkerově ceně tak, že navrhují do Dlouhé Lhoty pod Hůrkou mrakodrapy, že považují klienty za nevzdělané idioty, jejichž vkus zamrzl před 200 lety… Ale: neviditelná ruka stavebního trhu (nyní navíc zažívajícího bezprecedentní pád) tady tvrdě zasahuje. Příkladem budiž i náš majitel: kreslíte blbosti, tak se bez vás obejdu.
- Jsou ale také architekti, kteří kreslí, co klientům na očích vidí: „Sa-mo-zřej-mě! Dáme věžičku. A nebudou lepší dvě? Jistě, dvě věžičky… Milostivá má vy-tří-be-ný vkus… Fasádu tmavě modrou, jistě… Za-jí-ma-vé! A přidáme šambráničky, oranžové, aby se neokoukaly. Šest vikýřků… Jistě. Můžu nechat sedm? To je šťastné číslo, mladá paní…“. A to asi také není správné.
- Většina architektů jistě nepatří ani do jedné, ani do druhé skupiny. Nedivme se jim ale, že chtějí stavět zajímavě. Patří to k podstatě jejich povolání.
- Určitě, i naprostý laik může manželce kvalitně odoperovat slepé střevo. Ale není to moc pravděpodobné (fuj, ta paralela s lékaři je otřepaná…).
- Ale hlavně: stavebník musí vědět, co chce, a architektovi to jasně sdělit. Bez toho to nejde.
- Uf. Nějak jsem se rozepsal. Takže dnes už tečka.
Petr Zavadil, šéfredaktor časopisu [Dům a zahrada](http://www.dumazahrada.cz/casopis/
align: right
Snad jen, že mimořádným tématem čísla 1/2012 časopisu Dům a zahrada jsou právě rekonstrukce. Věnujeme se jim skutečně podrobně:
- návštěvy podařených domů
- fotografie ošklivých přestaveb
- Jan Rampich o tom, které domy se mají raději zbourat
- Roman Brabec o tom, které chyby se při rekonstrukcích nejčastěji dělají
- detailně o rekonstrukcích kuchyní
- nové vytápění ve starém domě Atd. atd.
V prodeji již od 13. prosince