Dějiny místa

Už v roce 1144 byl klášter založen kněžnou Gertrudou a jejím manželem českým knížetem Vladislavem, jenž se později stal jedním z prvních českých králů. Založení bylo spojeno s řádem sester nazývaných bílé premonstrátky. Abychom si dokázali představit jeho tehdejší význam, je třeba si uvědomit tři data: 1123 – schválena řehole premonstrátů, 1142 – založen premonstrátský mužský klášter v Praze na Strahově a 1144 založena ženská odnož – klášter premonstrátek v Doksanech. První řeholnice sem přišly z kláštera v Dunwaldu, dnes součást Kolína nad Rýnem.

Jak šel čas a války či jiné nepříznivé okolnosti procházely českými zeměmi, klášter byl ničen a opět obnovován. Několikrát také vyhořel. V roce 1779 jej navštívil císař Josef II. a vzápětí roku 1782 ho zrušil. Ve středověku se řeholnice zabývaly psaním a výmalbou knih, dále také vyšíváním a výchovou dívek. Později byly proslulé především jako krajkářky a jejich dokonalé krajky lze dodnes spatřit na oltářích klášterního kostela, kde zdobí svaté relikviáře. Tato činnost připadala racionalistickému Josefovi asi málo užitečná, a tak muselo 49 sester opustit řeholní život a klášter byl odevzdán do správy náboženského fondu. Z prelatury a konventu byla vytvořena vojenská nemocnice, načas se staly i kasárnami, klášterní chrám se stal farním kostelem.

O OSUDECH DALŠÍCH ZANEDBANÝCH PAMÁTEK SE DOČTETE ZDE:

V letech 1790 až 1798 měla panství v nájmu kněžna Terezie Poniatowská, rozená Kinská, prelaturu upravila na panské sídlo. Roku 1799 koupil Doksany vídeňský velkoobchodní dům Ochs-Geymuller, který ho brzy prodal Janu Antonínovi Lexovi, zbohatlému pražskému měšťanovi. Ten si koupil šlechtický titul, začal si říkat pán z Aehrenthalu a jeho rodina zde hospodařila až do roku 1945.

Pak zde sídlil státní statek, kterému patřily hlavně budovy hospodářské povahy. Konvent a prelatura se dostaly 1.1.1972 do správy Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem. Klášterní chrám a budova farního úřadu zůstaly i v této době církevním majetkem.

Vznik a vývoj památkového areálu

Původní klášterní budovy byly pravděpodobně dřevěné. Teprve později se začal stavět klášter z kamene. Na konci 12. století tak vznikla monumentální chrámová stavba – románská bazilika Narození Panny Marie. Románská podoba vydržela až do barokní přestavby po roce 1710. Přestože je dnes klášterní kostel připomínkou vrcholného baroka, zachovala se románská sloupová síň upravená v 19. století jako pohřebiště Aehrenthalů.

Celý areál kláštera je po staletích přístaveb velmi rozsáhlý. Má půdorys čtverce a tři nádvoří. Do klášterního prostoru se vstupuje monumentální barokní branou a hned jsou k spatření budovy někdejší sladovny, sušárny a samotného pivovaru, který zde fungoval od 16. století, dále pekárny, mlýna, prádelny, skleníku a zahradního domku. Najdeme zde i barokní stavby kdysi sloužící jako byty vrátného, ředitele panství – po zrušení kláštera, hospodářský dvůr a byt šafáře. Nechybí ani sýpka s mansardovou střechou, stáje pro dobytek, bývalé konírny a nad nimi byt obročního. Dále jsou zde budovy prelatury (původně obydlí probošta – později vlastníka panství), refektáře (klášterní jídelna), konventu, který sloužil jako klášterní škola, sklad ovoce, klášterní archiv a lékárna. Po zrušení kláštera plnil konvent funkci skladiště a bytů.

Novodobé osudy kláštera v Doksanech

V roce 1997 odkoupil strahovský klášter, pod nějž kdysi Doksany spadaly, od státu severní část bývalého konventu a začala se plánovat jeho rekonstrukce. V roce 2002 byla dokončena základní oprava západního křídla kláštera a do Doksan se mohly vrátit první premonstrátky. Sestry přišly z polského kláštera na krakovském předměstí a obnovily zde církevní život.

Bohužel klášter je dnes z velké části stále v rukou státu, a ten se o tuto kulturní památku celoevropského významu příliš nestará. Udržován byl jen kostel Narození Panny Marie a románská krypta, které jsou zpřístupněny turistům. Většina dalších, hlavně hospodářských, budov je však v katastrofálním stavu. Proto byla tato část kláštera zařazena Národním památkovým ústavem mezi nejohroženější památky okresu Litoměřice. K nim náleží především barokní sýpka, nárožní barokní obytné domy, pivovar rovněž z období baroka, rozšířený v 19. století. Poslední hodnocení stavu budov památkáři pochází z prosince 2012 a hovoří o havarijním stavu některých střech, štítů a krovů, masivním zatékání do objektů, dřevě ohroženém dřevomorkou a hnilobou.

Z Doksan mají nejohroženější památky ve svém seznamu ještě jeden zápis – zdevastované barokní sousoší před hřbitovním kostelem z první poloviny 18. století zobrazující svaté Petra a Pavla.

Titulní foto: ČTK