Trojúhelník míří vzhůru jako šíp pohádkového Ivánka Blbečka, jako zoban ptáka s příliš těžkým zadkem a narvanou kloakou, který nedokáže vzlétnout: Didus ineptus. Tyhle prvky vnesou do otvorů ve fasádě zmatek jako dvojspřeží splašených koní, které vběhlo na hřbitov, neboť je opilý vozataj nedokázal ukočírovat. Říkám jim jednoznačně: Trojúhelníková okna ve štítě nikdy ani náhodou.

Trochu takové mongolské oči, nevydržím se do nich dívat dlouho

Tomuhle říkám hlava trojského koně. Co vedlo projektanta k takové kompozici, jsem nepochopil, nejspíš pravítko...

Asi nepřekvapí, že tomuhle říkám dvě hlavy trojských koní

Unavený boxer s přeraženým nosem po knockoutu

To je snad ještě horší – pozurážet těm trojúhelníkům špičky

No, co dodat: to už je fakt Armagedon