Štítové průčelí – obličej domu


Autor: Jan Rampich
Bývám někdy zcela vyveden z míry, perplex ba dokonce štajf (jak říkávala moje babička a jak pan Horníček zjemnil do podoby stife), obhlížeje některé domovní fasády a hledě na všelijak pitoreskní způsoby jejich prořezání otvory oken a dveří.
Nerozumím často té míře nedbalosti, duševní lenosti a mdlého uvažování, se kterou jejich tvůrci přistoupili k úkolu komponovat štítová průčelí domů. Však se podívejte, co také některé rodinné domy dokážou nabízet našim očím, myšlenkám a koneckonců i srdcím.
To přirovnání štítového průčelí k obličeji je sice nepříliš originální, zato hluboce smysluplné. Přijmeme-li jej, pak musím napsat, že naše vesnice a města jsou mordorských skřetů a quasimodovských týpků pořád plné jak ubytovny pro bezdomovce při minus dvaceti.
Začněme domem dnes už historickým. Přijde mi, že tu autor chtěl okenní kompozicí znázornit oběh planet kolem slunce. V úděsném ustrnutí při bližším pohledu konstatuji, že každá z „planet“ je opravdu originální, odlišná od všech ostatních…
Tahle fasáda vypadá zase jak notový zápis hodně tklivého rekviem zádušní mše za krásu a půvab.
Rozestavěno už pár desítek let. Po nešťastném začátku zřejmě chyběla vůle k pokračování.
Rozestavěno čerstvě. Těch nemám slov, jež řekl bych a plakal…
Jedna fasáda, pět formátů oken. To už je fakt výkon.
Načinčaná a barevně nepřehlédnutelná vila soudobé produkce. Zasloužila by pevnější ruku.
Jsou štíty, jimž nelze porozumět. Naše naléhavé proč zůstává bez odpovědi.
Kdepak, tohle žádné šambrány nezachrání…
… stejně jako tohle ty líbezné obloučky a plastové mřížky. Zemdlení a nedbalost se léčí jinak: skotskými střiky, například.
Podívejte se tomuhle domu do očí a uvidíte strašný smutek.








Komentáře
Přidat příspěvek
Načítám komentáře...