Místo na hraní

Třetí důležitá část pokoje by měla nabízet klidný prostor na tvoření, hraní, dětskou relaxaci. Doporučuji ji vybavit samostatným kusovým kobercem, který svým tvarem vymezí hrací plochu. Dobrým místem pro hru je jeden roh místnosti, případně takovou zónu můžeme vymezit nábytkem, velkými hračkami po stranách.

V tomto prostoru jsou na místě pestré barvy, spousta doplňků typu obrázky na stěnách, plocha na malování, polštářky na zemi, pestřejší motiv koberce nebo tapet. Děti by měly mít na zemi dostatek místa na hraní, válení se po zemi, možnost se také opřít o stěnu. Sem koncentrujme většinu hraček, her, tvořivého materiálu.

Střed místnosti by měl zůstat ideálně prázdný, volný, samostatné zóny se snažme soustředit po obvodu místnosti, do jednotlivých rohů, a do nejméně dostupných míst umístěme velké skříně, kusy nábytku do stropu. Nábytek by celkově měl být světlý, à la světlé dřevo, bílý, neměla by převládat masa tmavé barvy. Ideální jsou přírodní materiály, jako je dřevo, marmoleum, papír apod., co nejméně volme plasty, které do ovzduší pouští zdraví neprospěšné látky.

ČTĚTE TAKÉ:

• Harmonický domov: Jak nás ovlivňují světové strany I.
• Harmonický domov: Jak nás ovlivňují světové strany II.
• Harmonický domov: osobní prostor podle pravidel feng-šuej

Sdílený pokojík více dětmi

Jakmile pokojík sdílí více dětí, velmi důležitým pravidlem je, aby měly jasně rozdělená teritoria, která část pokoje je čí, který stůl je čí, které poličky, skříňky, hračky. Od 3 let věku si děti budují vztah ke svým vlastním věcem a začínají být citlivé na invaze do jejich věcí, jejich prostoru. Pokud dětem od začátku nastavíme jasný řád, co je čí a jak se v tomto ohledu respektovat, předejdeme do budoucna velkému množství konfliktů a napětí mezi dětmi.

Jedním možným uspořádáním pokoje s více dětmi je následující: mezi cca 3 a 10 lety věku dětí v jednom pokoji spát a odpočívat, ladit jej tedy do klidných barev, v druhém pokoji si hrát, pracovat, řádit, ladit jej tak do živějších, akčnějších odstínů. Výhodou může být, že se děti v čase, který to nabízí, učí být a sdílet prostor spolu, spolupracovat, řešit své konflikty, užívat si sourozeneckého života. Jakmile jsou děti starší 10 let, začnou být velmi citlivé na své soukromí, nepotřebují spolu tolik sdílet, jako spíše mít klid na své vlastní věci. Pak nastává vhodný čas k rozdělení pokojů, každému jeho vlastní. Tam, kde nám prostor neumožňuje nadělit dětem každému po pokojíku, snažme se alespoň teritoria rozdělit nábytkem, závěsem, jakkoliv nám to půjde.

Provázání pokojíku s povahou dítěte

Z hlediska povahy, energie dětí se dívejme především na extrémnější rysy našich dětí a jejich sklony. Můžeme pak vědoměji volit orientaci vůči světovým stranám, barevné ladění nebo celkové uspořádání místnosti.

Příliš klidné a uzavřené děti - doporučuji živější nastavení pokojíku, tedy pokoj spíše na V, JV straně domu, postel orientovaná na V, JV, J, SV. Volíme jasnější barvy, určitě zelenou, dále oranžovou, žlutou, pestřejší vzory, nábytek světlý, vzdušný, lehký, celkově méně nábytku, aby si místnost zachovala vzdušnost a prostornost, dostatek světla.

Příliš divoké a akční, až hyperaktivní děti - volíme spíše klidnější atmosféru pokojíku. Místnost může ležet v JZ, Z a SZ části domu, postel i pracovní stůl orientované na JZ, Z, SZ. Vyvarujme se velkých otevřených místností, se sklony k neútulnosti, také příliš přeplněných místností starými věcmi, stísněných. Oba extrémy podporují neklid dětí. Volme raději takové rozmístění nábytku, aby byl pokojík strukturovaný do menších celků, ostrůvků, který každý sám nabídne dítěti možné spočinutí. Určitě nepoužívejme červenou a zářivě oranžovou, žlutou nebo růžovou barvu, ani jasně zelenou nedoporučuji. Spíše pastelové, klidné odstíny barev, pestré vzory jen místy, hlídat pečlivě množství podnětů v prostoru a raději jich volit méně než více. Vhodnější je celoplošný koberec než hladká podlaha, více textilií v prostoru (závěsy, záclony, polštářky, koberečky...).