Opeřený krasavec sdílející společné obydlí s člověkem je častou chloubou milovníků exotického ptactva. Rozzáří naši domácnost pestrými barvami těch nejroztodivnějších odstínů, obveselí naši mysl zvonivým zpěvem nebo pobaví návštěvy kuriosními slovíčky či říkankami, které od nás pochytil. Především je to ale kamarád, a tak bychom k němu měli především přistupovat. Na rozdíl od psa, který má v sobě náklonnost k člověku zakódovanou, si u opřeného společníka toto přátelství musíme nejprve získat. Dá to sice určitou práci, ale výsledek stojí za to. Sebeupřímnější snaha však bez odborných znalostí může přinést jenom chatrné ovoce, nebo může být dokonce na škodu věci. Proto jsme se vypravili za předsedou Klubu přátel exotického ptactva Miroslavem Procházkou, který nás zasypal celou abecedou užitečných rad, se kterými by se měl seznámit každý začínající chovatel. Jakého ptáčka si vybrat? Existují druhy ptáků, které chováme třeba kvůli jejich zpěvu nebo krásné barvě. Jiní nás přitahují tím, že umí dokonale imitovat lidskou řeč nebo se dají natolik ochočit, že nám sedají na ramena. Úspěchy našich chovatelů a čilé kontakty se zahraničím mám dávají opravdu širokou možnost výběru, kdy si každý najde svého opeřeného kamaráda. Jde však o to, abychom přizpůsobili svůj výběr i svým chovatelským možnostem a schopnostem a nepřinesli si do bytu atraktivního ptáka, s jehož chovem si pak nebudeme vědět rady. Jsme – li úplnými začátečníky, měli bychom začít od méně náročných ptáčků. I oni nám přinesou spoustu radosti a mohou se stát prvním stupínkem na naší chovatelské cestě. Andulka Asi nejideálnějším ptákem pro začátečníka zůstává andulka, jejíž přesný název zní papoušek vlnkovaný. Dnes ji považujeme za naprosto domestikovaného ptáka, který žije společně s člověkem už desítky let. Za tu dobu byly vyšlechtěny nejrůznější barevné mutace, takže si můžeme koupit andulku v přírodní zelené barvě, ale můžeme si ji pořídit i modrou, bílou, žlutou nebo fialovou. V podstatě existuje v nejrůznějším barevném provedení s vyloučením červené. Mimo to na těchto drobných pěvcích oceníme i jejich schopnost imitovat lidskou řeč. Existují jedinci, kteří si dokáží zapamatovat až sto slov, přičemž nezáleží, jde –li o samečka nebo samičku. Další výhodou je snadné krmení. Andulka je odolný ptáček, kterému můžeme nabídnout směs prosa, lesknice a loupaného ovsa, k tomu trochu čisté vody do pítka, něco málo zeleného a bude naprosto spokojená. Další výhodou je poměrně malá náročnost na prostor, takže jí naprosto uspokojivě můžeme chovat v kleci o délce 60 cm, kde bude schopna vyvést i mladé. Ve srovnání s jinými papoušky, kteří si občas rádi zakřičí, je velice tichoučká. Určitou nevýhodou je, že se dožívá poměrně krátkého věku, sedmi až deseti let. Korela Dalším velice známým druhem ptáka vhodného pro zkušené chovatele i začátečníky je korela. Dnes už není jenom šedá, ale existuje několik barevných mutací. Běžně se setkáme s korelami bílými nebo perleťovými, které vypadají jako zmenšený kakadu. Na rozdíl od andulek jsou korely trochu hlučnější, ale stejně jako ony jsou nenáročné na krmení. Jejich schopnost napodobovat lidskou řeč není na rozdíl od andulky zdaleka tak rozvinutá, dokáží však zalahodit našemu oku svým impozantním zjevem. Papoušek senegalský Pochází ze skupiny větších papoušků a pro chovatele bývá atraktivní tím, že dosahuje velikosti holuba. Čili není příliš velký ani malý, není tak hlučný jako velcí papoušci a přitom má řadu stejných povahových vlastností. To znamená, že když získáme mladého papouška a dokážeme k němu najít vhodný přístup, může nám velice zkrotnout a stát se fantastickým společníkem. V našich podmínkách se již běžně chová, takže ho můžeme pořídit za přijatelnou cenu. Papouška senegalského krmíme především směsí pro větší papoušky (slunečnice, loupaný oves, proso, kardi - lze zakoupit hotové) a ovocem. Proto ho mohou chovat i začátečníci. Velcí papoušci Přes papouška senegalského se dostáváme ke skupině tzv. velkých papoušků, jako je papoušek šedý (známý též jako žako), papoušci rodu amazoňan a rodu ara. Ty ovšem již nelze doporučit začátečníkovi. Bohužel, řada podnikatelů dává v současné době najevo svůj majetek tím, že si pořizují takováto veliká exotická zvířata a neuvědomují si, že představují veliký závazek. Takový papoušek si denně žádá několik hodin péče, jinak se stává mrzutým a může být na obtíž okolí i svým hlasitým křikem. Kromě toho je i velice náročný na krmení, takže mu nestačí pouze zrní, ale musí pravidelně jíst i ovoce – v přírodě jde prakticky o plodožravé ptáky. Občas by měl dostávat i bílkoviny, takže je třeba odměřit trochu jogurtu, přidat kousek sýra, vařené maso apod. Čili nelze tato zvířata doporučit jako první. Kanár Tento ptáček, dříve velice oblíbený společník, je v poslední době trochu opomíjen, a přitom je to fantastické zvířátko. Nepatří mezi papoušky, ale mezi pěvce a dokonce mezi pěvce velice výborné. Můžeme si koupit šlechtěné kmeny, které byly vyšlechtěny přímo na zpěv. Samečkové velice vytrvale zpívají a jejich melodie je lidskému uchu velice příjemná. Existují ovšem i kanárci, kteří byli vyšlechtěni na barvu, takže si můžeme vybírat z bílých, různě krémově zbarvených, červených a jiných ptáčků. Mimo to existují speciální skupiny, tzv. postavových kanárů, kteří jsou zvláštní tím, že mají zajímavě tvarovanou figuru. Jak ve světě, tak i u nás je celá řada klubů, které se zabývají tímto chovem. Kanárek je velice milý společník, kterého si pořizují zejména starší lidé. Je to ptáček, který je po létech soužití s člověkem velice klidný a krotký. Jsou i tak ochočení jedinci, kteří se svým pánem komunikují takřka jako papoušci. Výhodou je i poměrně vysoký věk, kterého se kanárek dožívá. Není obtížné nalézt případy, kdy se ptáčci dožili 15 i 20 let věku a stále zpívali. Náročný není ani na krmení. Krmíme ho tzv. kanáří směsí, jejíž základ tvoří semeno řepky, dále lesknice, loupaný oves a proso (lze koupit jako hotovou směs). Drobní exoti Jedná se o skupinu menších ptáků, z nichž je nejčastěji chovaná zebřička a chůvička. Tato zvířátka k člověku sice většinou nepřilnou, ale upoutají ho zejména svými barvami. Zebřičky mají intenzívně červené zobáčky a šedé tělíčko. Samečci mají navíc zebrování na hrudníčku, podle kterého vzniklo jejich pojmenováni. Chůvičky jsou zase zajímavé tím, že byly zřejmě uměle vyšlechtěny z několika druhů exotických pěvců. Své pojmenování získaly proto, že velmi ochotně hnízdí a jsou ochotny se postarat i o mláďata jiných ptačích druhů. Oba dva druhy jsou na krmení nenáročné, stačí jim zrní a čistá voda. Dnes je ovšem paleta nabízených ptačích druhů daleko širší. Z tropických ptáčků jsou velmi oblíbení tzv. motýlkoví, což jsou krásní modří ptáčci z afrického kontinentu s velmi zajímavým stylem letu. Velice oblíbená je rovněž amada nádherná, dříve amada Gouldová, nádherný barevný pták z australských tropů. Co se týká krmení, jsou tyto druhy poněkud náročnější než zebřičky s