a já ti povím jaký jsi. Výmluvné avšak pravdivé přísloví, které se uplatňuje dodnes. A i když je doba, kdy knihy jsou stále více nahrazovány jinými médii, v každé domácnosti se nějaký ten výtisk vždycky najde. Život bez knih je dnes stále naštěstí chápán téměř jako společenské faux pas. Kniha měla spousty předchůdců. Vedle hliněných tabulek, známých především ze starověkého Egypta, se dochovaly takzvané svitky. Psacím podkladem byly papyrus, pergamen či později papír, které byly slepeny do pruhu dlouhého někdy až několik metrů. Popisován byl ve sloupcích a navíjel se na hůlku. Užíván byl v Číně a v Egyptě, odkud jej převzali Řekové a Římané. Ve 4. století byl však zatlačen účelnějším kodexem. Ten ve své nejstarší podobě představoval několik dřevěných tabulek potažených voskem, do nichž se rylo kovovým pisátkem. Od 4. století byl používán pergamen. Kniha se do dnešní podoby vyvinula právě z kodexu, který byl jako forma známý již v mayské kultuře a v Evropě se vžil zejména v pozdní antice. Původ slova kniha najdeme v asyrštině (kunuk), v dnešní době ji UNESCO definuje jako neperiodickou publikaci s nejméně 49 stránkami. V novém tisíciletí však už neplatí, že text musí být vyrytý na hliněné tabulce nebo vosku, napsaný na papyru či pergamenu nebo dokonce vytištěný na papíře. Ekvivalentem knihy se stal CD ROM, na kterém je už vydána nejedna kniha. Pravděpodobně většinu z vás sice nenadchne místo libozvučného obracení papírových listů přesouvat se pomocí počítačové myši na další stránky, avšak tento výdobytek doby má jednu prozatím nepřekonatelnou výhodu. Nejen že díky vyspělé počítačové technice najdeme na CD ROMu během velmi krátké doby požadované informace, ale zároveň tato lesklá kolečka zabírají minimální prostor v našich domácnostech. Knihovny Jednotlivé typy nábytku vždycky zanikaly se ztrátou společenské poptávky po jejich funkci. Knihy stále žijí, knihovna tedy stále patří k vyhledávaným částem každého interiéru. Mám mnoho knih a nevím co je v nich. Toto přísloví s největší pravděpodobností sedí na ty domácnosti, kde se knihy dědí, dostávají či nakupují, ale nečtou se. Anebo čtou, ale díky nedostatku času pomalu…, knihy se kupí a majitelé pyšní na svou sbírku je chtějí mít alespoň přehledně uspořádané. V dřívějších domácnostech byla samozřejmostí ve velkých domech samostatná místnost, která sloužila pro uskladnění knih, tzv. knihovna. V současném interiéru tento pokoj neexistuje. Zpravidla slouží i k dalšímu účelu, nejčastěji to bývá pracovna. Ideální řešení pro umístění knih skutečného bibliofila je nechat si zbudovat knihovnu na míru. Dají se k tomu využít také různé niky nebo jen stěží jinak využitelné plochy stěn. Knihovna by neměla být postavena tak, aby na hřbety knih svítilo přímé slunce, a pokud by byla skutečně vysoká, jsou nezbytné schůdky nebo posuvný žebřík. Dobrá knihovna by měla mít vlastní osvětlení, a to pokud možno shora, případně ze stran. Měla by stát na místě, které nepatří k těm nejfrekventovanějším, což umožňuje i umístění pohodlného křesla s přídavným osvětlením určeným ke čtení. Neopomenutelným doplňkem velké knihovny je také knihovní stolek, protože někdy si vybereme více knih a není ani praktické natož důstojné odkládat je na zem. Solitérní knihovny Doplňkem velké účelové knihovny bývá v mnoha domácnostech její sestra - v menším a častokrát nápaditějším provedení. Důvodem k jejímu pořízení je buď jednoduše malý byt nebo potřeba vyčlenit některé knihy a umístit je na dosažitelnější a přehlednější místo. Taková knihovna si jistě zaslouží nebýt jen praktickou konstrukcí polic, ale nábytkem nesoucím prvek invence. Je zbytečné zabývat se radami, jakou by měla mít nosnost, protože výrobci počítají s tím, že bude knihami naplněna. Rozpon mezi konstrukčními prvky podepírajícími police řeší ve vztahu k druhu použitého materiálu. Počet knih, které by se měly vejít do jedné police, občas uváděný v některých publikacích, raději vynechávám. Nikde totiž není napsáno, jestli mají autoři na mysli Ottův naučný slovník nebo některé z útlých vydání detektivních příběhů, které jedním dechem přečteme v dopravním prostředku při cestě do zaměstnání. Výhodou solitérních knihoven je možnost umístit je rovněž na zeď. Sice význam takové knihovny je pro samotnou knihu sporný, protože její nosnost je relativní, avšak stěna v tomto případě se dostává do jiných rozměrů. O knihu už tady vlastně ani nejde, ta jen dodává kurióznímu kusu nábytku odůvodnění. -Martin Vlažný-