Snadno se stane, že doma narazíte na kousek nábytku, který má v rodokmenu opravdu dávný rok narození. Není neobvyklé takový nábytek kombinovat s moderním, jenže co dělat, pokud potřebuje opravu? Připravili jsme pár drobných rad, které vám možná pomohou milovat starožitnosti víc než je mají rádi rez, prach a červotoči. Základem je opatrnost Máte-li doma nějaký starožitný dřevěný nábytek, který potřebuje opravit, případně jen očistit nebo vylepšit povrchovou úpravu, nejlepším rozhodnutím je svěřit ho do rukou zkušených restaurátorů, abyste jej sami svým neodborným zásahem ještě více nepoškodili. Pustíte-li se ovšem do menších oprav sami, pracujte s maximální opatrností a úkon vždy nejprve vyzkoušejte na malé ploše, na zadní, skryté části nábytku. Kartáček a hadřík Dřevěný nábytek můžete vyčistit měkkým kartáčkem nebo hadříkem namočeným v mýdlové vodě. Každopádně to ovšem zkuste třeba na zadní straně čištěného objektu, abyste se ujistili, jak materiál reaguje a zda nesmýváte polituru. Jestliže voda nevyčistila nábytek dle vašich představ, musíte práci přenechat odborníkovi, který nábytek profesionálně vyčistí. Řezby se dají vyprášit nasucho nebo z nich můžete usazený prach odstranit vlhkým měkkým štětečkem. Stop leštěnce! Rozhodně nepoužívejte na starožitný nábytek leštěnku. Nábytek se po ní sice jakoby rozzáří, ale protože je mastná, lepí se na ni prach, vrstva za vrstvou, po každém leštění. Odborník, který pak má takto zašpiněný nábytek vyčistit, musí použít ředidlo, a tím bohužel smyje nanesenou špínu i s původním lakem. Kostní klih Menší odřeniny můžete štětečkem zalakovat. Původním lakem u většiny nábytku bývá šelaková politura (přírodní pryskyřice, která je produktem látkové výměny samiček červců a ve formě lupínků rozpustných v lihu se prodává v obchodech s uměleckými potřebami). V žádném případě neaplikujte syntetické epoxidové laky a nitrolaky, vašemu nábytku by jen ublížily. Když jej chcete renovovat, nejvíce mu opravdu prospějete, svěříte-li ho odborníkům. Restaurátoři používají původní přírodní materiály, jako je zmíněný šelak, kalafuna nebo klih. Kostní klih se využíval na lepení nábytku po staletí a také dnes jím můžete slepit třeba uvolněnou nohu nebo drobné odštípnuté kousky. Je totiž rozpustný ve vodě na rozdíl od epoxidových lepidel, která zatvrdnou a nedají se odstranit. Zlaté předměty Zlacené předměty vůbec sami neopravujte ani nečistěte, je to práce jen pro zkušeného odborníka. Zlaté plátky, pouhé desetiny milimetru tenké, jsou upevněny na křídovém podkladu a vodou by se velmi rychle smyly.

Častým problémem bývá napadení dřevěného nábytku červotočem. Pokud je nábytek poničen jen v malém rozsahu, můžeme injektáží vpravovat do vykousaných chodbiček Červostop nebo jiné běžně prodejné přípravky proti tomuto škůdci. Při rozsáhlejším napadení je potřeba ihned kontaktovat odborníka, který zajistí gama ozáření a poté nábytek zakonzervuje. Mosaz Mosazné součásti nábytku, jako zámky, úchytky, panty, se dají vyčistit jemnou brusnou pastou nanášenou měkkým hadříkem (bavlna, flanel). Železo je na vnější vlivy náchylnější, snadněji podléhá korozi, a proto jeho opravu přenechte odborníkovi.

Nábytek udržujte čistý, v místnosti s teplotou okolo 20 oC, ideálně s vlhkostí 55 %. Při jeho čištění a opravách neriskujte a raději jej svěřte zkušenému restaurátorovi. -dam-