Po počátečním okouzlení začali být lidé zhruba před třiceti lety plastovými předměty poněkud přesyceni. Plasty tak v domácnostech, ale třeba také v interiérech restaurací hodně ustoupily do pozadí. Také proto se v domácnostech začátku 80. let začal projevovat znovu příklon k přírodě, rustikálně vyladěným interiérům, plným mořeného dřeva, předmětů z keramiky a kameniny, hrubého porcelánu. K tomu spousta přírodních doplňků, jako byly různé ošatky, slámové figurky, samorosty. Plasty byly na okraji zájmu a získaly punc čehosi překonaného a dokonce jakési levné náhražky. Jako dekorační předmět přestaly existovat, nebo alespoň být „in“. Sloužily jako předměty zcela funkční a prozaické – třeba kelímek v koupelně, držátko škrabky na brambory v kuchyni a podobně. O tom, že někdy za dvacet let tu budou dvířka (velmi drahých) kuchyňských skříněk z plastu, parádní plastové židle či křesla - tomu by snad v té době nikdo nevěřil. Pak se ovšem plasty začaly objevovat znovu, už v poněkud vylepšené podobě – zářící, pevnější, krásnější. Můžeme říci, že třeba do našich kuchyní se ve velkém měřítku navrátily zejména s rozšířením mikrovlnné trouby, mrazničky, ale také myčky. Mikrovlnka a mraznička začaly potřebovat speciální odolné a pevné nádobí, a kvůli myčkám se často pomalu vyměnilo skoro všechno nádobí tak, aby se v ní dalo bez problémů umývat. Dnešní návrat do barevných šedesátých let je postaven právě na plastech a jejich jedinečných vlastnostech. Nejen těch fyzikálních, jako je vysoká odolnost, ale zejména na jejich schopnosti přijímat barvy. Plasty nové generace jsou opravdu krásné – na jedné straně duhově vybarvené, pastelové, průsvitné a graciézní. Na straně druhé v kompaktních, přímých barvách, v sytých odstínech a plné výrazných geometrických vzorů. Možná, že právě v takové lampě, křesle nebo skříňce se v následujícím období zhlédneme a zcela trendově jimi zaplníme své příbytky. -ag-