Na dnešní návštěvu jsme zavítali do domu, který můžeme s trochou nadsázky označit za moderní chalupu. Je na vesnici, která ale vesnicí v původním malebném slova smyslu moc není. Dům samotný vznikl přestavbou původního, mnohokrát přestavovaného a dodělávaného domku, má malou zahradu orientovanou směrem od silnice. Navíc má střešní okna a jednoduchý výraz zvenku… takže je to vlastně chalupa, nebo není? To je otázka, se kterou vstupujeme do domu, jehož majitelé nás dnes pozvali na návštěvu. A hned na začátku odpovídají: „Jestli je náš dům venkovská chalupa, nebo není, vlastně neřešíme. Bydlíme tady už pár let, dům postupně vznikal a samozřejmě odráží naše tehdejší možnosti a představy. Ty se za pár let také nějak vyvinuly, takže plánujeme další drobné změny,“ dodávají.

Co je ale na tomto domě zajímavé, je interiér, který má své na první pohled patrné kouzlo, doslova charisma. Asi nejlépe ho charakterizuje označení městský přístup k venkovu… v interiérech jsou zachovány některé původní prvky, jako je kamenné zdivo, trámy, dřevěná podlaha. Vše je ale repasované nebo tam, kde to stav neumožňoval, vyměněné za nové. Hlavní vnitřní prostor prostupuje přes dvě patra, vlastně až do krovu střechy (proto ta zvenčí viditelná střešní okna). Po žebříku si tak můžete vylézt na spací patro. V zimních měsících ho vytápí prostřednictvím komína z přízemí krb. Majitelé domu říkají, že vlastně chtěli vytvořit, to co bylo v původních starých vesnických domech: společnou kuchyni, kde se vařilo, jedlo, povídalo… Tedy prostor, kde rodina trávila většinu času. V tomto nevelkém domku se jim to beze zbytku podařilo: atmosféru klidu a venkovské pohody dotváří vhodně vybraný nábytek ze dřeva. „Vlastně jsou to jednoduché a levné věci,“ říká paní domu o vybavení, které vesměs nakupovala sama.

Přestavba domu, která probíhala v devadesátých letech, zabrala necelé dva roky a hodně ze stavebních prací i dalších řemesel si investoři realizovali svépomocí, svou ruku k dílu přiložili i další členové rodiny. Celková obytná plocha domu není větší než průměrný byt, někde kolem sto metrů i s malou terasou, kterou se vstupuje na zahradu za domem. Protože tento venkovský domek obývají dva lidé a pes, nebudou budoucí přestavby, o kterých jsme již mluvili, směřovat k nějakému dalšímu rozšiřování, spíš se vymění svítidla, doplní pár solitérních kusů nábytku. Ale jak říkají oba majitelé: chtěli jsme hlavně jednoduché, pohodlné bydlení, které nás nebude zatěžovat nadměrnou údržbou, nutností běhat po rozlehlé zahradě se sekačkou a podobnými činnostmi, které s sebou velké domy obvykle přinášejí. Loučíme se s příjemným pocitem, že tento venkovský dům bez velké okázalosti poskytuje klid, příjemný interiér a neopakovatelnou atmosféru. Povšimněte si: spacího patra se žebříkem, propojení dvou pater až do krovu -var- Foto: Iveta Kopicová