Pěstování tropických a subtropických keříků a stromků se v poslední době u nás stává módou. Velice populárním je teď například eukalyptus – česky blahovičník, o kterém se traduje, že jeho listy obsahující aromatické silice blahodárně ovlivňují vzduch v místnosti, a tím pádem i funkci našich dýchacích cest. Jeho pěstování nám přináší mnoho radosti a užitku, ale též četná zklamání z případného nezdaru, který zase není v našich podmínkách tak zcela výjimečný.

Čím to je?

Blahovičník jako každá subtropická rostlina má specifické požadavky na přezimování, které jí v moderních bytech stěží můžeme zajistit. Optimální teplotu mezi 4 až 16 °C docílíme jen v málokterém pokoji. Navíc tyto rostliny vyžadují v převážné většině dostatek světla, které je sice na okenním parapetu, ale pod ním obvykle bývá radiátor, a to je pro takovou flóru hrob.

Dalším problémem je pravidelná a vydatná zálivka. Pro zkušeného pěstitele ji nebývá problém dodržet, ale běda, když jedeme na dovolenou nebo třeba jen na víkend. Najatý dobrovolník většinou nemá takový cit a navíc se mu nechce příliš často chodit do našeho bytu. Obvykle nádoby přelije, a pak je zase nechá vyschnout na troud, což většině dřevin v květináči rozhodně neprospívá. Vhodným, ale ne zrovna levným řešením jsou samozavlažovací květináče s indikátorem vlhkosti půdy.

To, co potřebuje k zdárnému růstu:

  • Zemina: zahradnický substrát s přídavkem rašeliny.
  • Umístění: stanoviště s dostatkem světla, nejlépe okno na západ nebo východ.
  • Zálivka: bohatá a pravidelná - zemina nesmí vyschnout. Rosení nutně nevyžaduje.
  • Přesazování: každý rok na jaře.

Jdeme do toho

Pakliže je v naší moci základní podmínky pro pěstování subtropických květin splnit, můžeme se pustit i do pěstování eukalyptu. K pěstování v pokojových podmínkách se nejlépe hodí druhy Eucalyptus gunnii a Eucalyptus citriodora. Chceme-li si zahrát na skutečné zahradníky, začněme od semínek. Ta se dají poměrně dobře sehnat. Jsou však hodně maličká – přibližně jako mák, takže je musíme vysít do zakryté pěstební misky nebo přímo do pařníčku, nejlépe s agarem, což je speciální rosolovitá hmota. Zvolíme-li pěstební substrát, vysejeme je pouze na povrch a lehce zatlačíme. Vyklíčit by měla za týden. Vzešlé rostlinky pak rozsadíme. Přesazujeme je velmi opatrně, abychom jim nepoškodili kořínky.

Když dosáhnou velikosti okolo 6 cm, mohou už samostatně růst v květináči. Dobře zakořeněnou rostlinu hnojíme od jara do konce léta 1x týdně kombinovanými hnojivy na pokojové rostliny, v zimě 1x za měsíc.

„Vysavač“ vody

Zálivka je pro blahovičník velice důležitá. V původních podmínkách roste převážně v oblastech s velkým množstvím spodní vláhy, kterou vydatně odpařuje. V Suchumi dokonce využili těchto stromů k vysoušení bažin. Stejné nároky na vláhu má samozřejmě i stromek v květináči. Větší pokojová rostlina za den klidně odpaří až 1 litr vody, a tu ji samozřejmě musíme pravidelně dodávat. Doléváme ji především do větší misky, ale též svrchu. Na druhou stranu však květináč nesmí zůstat dlouhodobě ve vodě. Trvale „utopeným“ rostlinám dříve nebo později uhnijí kořínky a uhynou. Substrát musí být stále vlhký, nesmí nikdy zcela vyschnout.

V zimě se zálivka s ubývající teplotou bude snižovat. Většinou stačí mírnější zalévání svrchu, musí být ovšem pravidelné. I v tomto případě platí podmínka nevysychající půdy.

Přesazujeme – přenášíme

Mladé rostlinky přesazujeme každým rokem na jaře, starší už stačí jednou za 2 až 3 roky. I tentokrát však musíme být velice opatrní na poškození kořínků, které může způsobit úhyn celé rostliny. Nejde-li ji snadno vyklepnout, obětujeme raději květináč. To samé samozřejmě platí i pro předpěstované rostliny, které si koupíme. Nejpozději do jednoho roku jim musíme dopřát větší nádobu.

Jako většina subtropických rostlin, má i blahovičník rád světlo. Přes léto mu rozhodně prospěje, bude–li na balkóně, ale ne na prudkém slunci. Zcela určitě mu bude vyhovovat pobyt na zahrádce, kde může být podle počasí od poloviny května do září. Nemá cenu ho tam nechávat déle, i když by nižší teploty snesl. Daleko horší by pro něj byl přechod z chladu do podstatně teplejší místnosti, který by už přežít nemusel.

Eukalyptus je teplomilná rostlina a ve velké většině nesnáší mrazy. Některá zahradnictví však už nabízejí i takové druhy, které jsou schopny přečkat i silnější mrazy pod minus 15 °C. Lze je tedy pěstovat i venku, každopádně ale musí být vysazeny na chráněném místě, nejlépe poblíž stěny vytápěného domu. I tak je tu riziko, protože zhruba jednou za 5 let přicházejí mrazy hluboko přesahující minus 20 °C.

Co nám naznačuje:

  • Načernalé konce listů: pravděpodobně jsme rostlinu přelili - nechali stát ve vodě, nebo naopak jsme jí nedopřáli závlahy dostatek.
  • Málo olistěné, dlouhé a slabé výhony: rostlina nemá dostatek světla. Přemístíme ji tedy na světlejší stanoviště.
  • Náhle celá rostlina uschla: pravděpodoběně jsme rostlinu vystavili velkému šoku a tu pak postihla tzv. mrtvice. Co může být příčinou: poškození kořenů při přesazování, výrazná změna tepla, nešetrné zacházení. V tomto připadě už eukalyptu není pomoci.

A ještě něco

Mnohé druhy eukalyptů dorůstají ve své domovině značných výšek, až několik desítek metrů. U rostlin v květináči se toho nemusíme obávat, ale přesto bychom je měli čas od času zaštipovat, aby se trochu rozbujely a nevytahovaly až ke stropu.

Eukalypty, pokud se o ně budeme starat, jak potřebují, vdechnou našemu pokoji svěží aroma, které přinese blahodárné účinky našemu zdraví. Medvídka koalu si k nim však nepořizujte. Blahovičníků je ve světě okolo 700 druhů a takový, jehož výhonky tato zvířátka potřebují ke svému životu, se dosud nikde, mimo domovinu, nepodařilo vypěstovat.

Tip:

Eukalyptus, má-li vhodné podmínky, velmi rychle přirůstá. Rostlinu je možné tedy častěji zaštipovat, bude pak bohatší.

-šum-Foto: http://www.profimedia.cz/