K bydlení v rodinném domě, a také i k příjemnému posezení upravená zahrada s květinami prostě patří. Tato zahrada byla založena zcela nově při stavbě rodinného domu. A protože pozemek byl malý, a také určitým způsobem problematický, pozvali si majitelé zahradní architektku ing. Ľubici Pěchoučkovou. Ta vytvořila projekt, a s manželem pak také zahradu realizovala. „Vypadalo to jako takový bazén, celý prostor byl rovný, a na všech stranách se zdvíhala zeď. V nejvyšším bodě bylo převýšení přes čtyři metry, obyvatelé domu koukali na všech stranách do zdí. S tím bylo třeba něco udělat. Měli jsme asi dvě tvarové varianty. Základem ale byly vždy stupně po obvodu zahrady, aby se terén postupně zvedal a převýšení nebylo tak náhlé. Nakonec jsou ty stupně mírnější, než jsme původně zamýšleli, ale i tak odpovídá výsledný vzhled zamýšlenému efektu,“ popisuje průběh realizace zahradní architektka.
Keře a stromy, aby zdůraznily linii odstupňování a byly pěkně vidět, byly vysázeny po obvodu, vpředu jsou trvalkové záhony, tak mají všechny rostliny dostatek prostoru. A možná i díky tomu, že je zahrada zapuštěná, dobře roste, je chráněná, rostliny dobře prosperují, vyvíjejí se a i choulostivější druhy, například hortenzie, přes zimu netrpí.
Komplexní návrh je výhodou
Majitelé neměli, pokud jde o řešení zahrady či výběr rostlin, žádné zvláštní požadavky. Vzhledem k umístění domu a velikosti a tvaru pozemku jsou výsadby situovány do lemů po obvodu vysokých zdí, nebylo možné zde partie tvarovat jako u zahrad s větší rozlohou. Na plochách kolem domu je trávník. „Mám ráda přirozenější skladbu rostlin s menším zastoupením jehličnanů,“ doplňuje Ľubica Pěchoučková, „zahrada pak 
v průběhu roku raší, kvete, plodí, barví na podzim a opadává. To znamená, že se pořád přeměňuje, zatímco když ji máte jen z jehličnanů, je pořád stejná. Proto jsou jehličnany použity v úpravě velmi uvážlivě. Například v kyselomilné partii s vřesy, rododendrony a vhodnými trávami se krásně vyjímá již vzrostlý smrk stříbrný. My zahrady navrhujeme včetně drobných zahradních staveb, a tahle je v tomto směru dotažená až do konce.“
Bezúdržbová zahrada neexistuje
Aby zahrada vypadala pěkně a pobyt v ní byl příjemný, je nutné se o ni také starat, každý, kdo vlastní alespoň malý kousek země, ví, že není nikdy bezúdržbový, vždy je třeba alespoň základní péče. Kdo se nechce o zahradu příliš starat, vyvaruje se většího počtu stromů a keřů ve volném prostoru a upřednostní souvislé travnaté plochy, které stačí pouze pravidelně sekat.
|  |
„Další pomocí pro zjednodušení péče je borka, tedy kůra, která se nastýlá na záhony, pod ni se pokládá fólie, která výrazně sníží zarůstání záhonů plevelem,“ říká Ľubica Pěchoučková a upozorňuje: „Bez údržby to nebude nikdy – buď ji musíte dělat sami, nebo si zjednat odborníka, který sestříhá keře, to je nutné udělat minimálně jednou do roka. První léta se ale nestříhá vůbec, slušně vypadá nová zahrada už po třech až pěti 
letech. Každý vegetační prvek však svého plného účinku dosáhne v jinou dobu. U trvalky se dočkáme už v následujícím roku, u stromů je samozřejmě nutné počkat. Ten za tři roky nenaroste, ale keře už za stejné období vypadají také dobře.“
Péče o zahradu může být pro majitele relaxací, případně si najmou někoho, kdo se o ni bude starat. Tato zahrada je v tomto směru kompromisem. „Dělám tady úplně všechno,“ říká majitelka zahrady, „minulý rok už mi tu ale pan Pěchouček pomáhal se stříháním, probírka byla výrazná, zlatý déšť jsem pak ostříhala radikálně já. Dělali jsme také různé výměny, dosazovali jsme jeden strom za jiný, kterému zlomila vichřice špičku. Měli jsme tu také liliovník. Já jsme si ho moc přála, ale nedařilo se mu tady, asi to nebyla dobrá koupě. Bydlíme tu už deset let, a pokud jde o péči o zahradu, já se tím bavím, i když původně jsme chtěli zahradu, o kterou se nebudeme muset příliš starat.“