Zahrada jako z obrázku se nachází v Přešťovicích, ale přes plot do ní nenahlédneme, protože je situována do zadního traktu domu. A to je trochu škoda, protože majitelka, a současně její autorka Jana Šmídová, se jí věnuje už 15 let, a její zahrada tedy už dávno není jen místem, kde je spousta práce, ale spíše oázou odpočinku nebo příjemného posezení s přáteli. Má rozlohu asi 15 arů, je orientovaná na jihozápad, a tedy plná sluníčka po celý den.

„Když jsem se sem přivdala, běhaly tu slepice a byly tu staré ovocné stromy a nepořádek. Zahradu jsem začala dělat po kouskách. Nejdříve jsme oplotili asi 95 m2, v místě kolem rumpálu, vyklidila jsem ho a vyčistila, postupně osázela, a pak jsem začala chodit do zahradnictví. Byla jsem úplný laik, tak jsem si k tomu objednala sešitové vydání Péče o zahradu – a vždycky, když se mi tam něco líbilo, zjistila jsem, jestli by se mi to hodilo sem do zahrady. To trvalo rok. Na zbytku zahrady byly zeleninové záhony, pak ale přišla povodeň a od té doby se tu zelenině nedaří…“ A to byl pro paní Janu impuls, aby začala měnit tvář celé zahrady. A protože ji to velmi bavilo, nechtěla mít celou plochu hotovou hned, rostliny nakupovala pomalu a s rozmyslem a měnila ji po částech.

„Půda byla původně prohnojená jen na kousku, kde byly slepice, dřív ale na tomto místě prý býval rybník, takže stačí kopnout jen kousek a všude je jíl. Tak jsme nejprve nepěknou zem vyčistili, a pak si nechali navézt kvalitní zeminu, bylo jí asi deset aut.“

Pastva pro oči i pro jazyk

„Postupně jsem začala osazovat další části, ale jelikož jsem neměla peníze, kupovala jsem rostliny horší kvality – třeba okrasnou švestku červenolistou jsem koupila levněji, protože nemá rovný kmen, ale zatočený po zemi. A tím, jak neroste rovně, udělala věnec a je hustá jako keř. Nebo mi přinesli kudrnatou vrbu – jenom větvičku, ze tří výhonků jsem nechala růst jen jeden, rostl pět let nahoru, pak jsem ho zastřihla a tvarovala podle svého.“

S okrasnými květinami a dřevinami se do zahrady vrátily i ovocné stromy – broskev, meruňka, všechny druhy rybízu, angrešt a josta, třešeň, višeň, hruška, ořech, slivoň a jedlá svída, keříky borůvky – indiana, kanadská a kavkazská. Všechny jsou rozmístěny namátkou mezi okrasnými rostlinami, aby pastva pro oči měla i chuť. Cestičky jsou vyložené kamenem, pocházejícím z části zbouraného domu, který na pozemku původně stál.

„Já si osobně myslím, že by u těchto starých domů měly být zahrady pořád tak nějak postaru. Ne přímo rostliny, ale spíš materiál, takže proto jsme použili kámen, a také hodně dřeva.“

Ve dvou se to lépe táhne…

Zahrada je plná různě rozmístěných ostrůvků, které mají okrasný, ale také ryze praktický význam.

„Zasadila jsem strom, a když mu byly čtyři roky, pod korunu se těžko zajíždělo se sekačkou, tak jsme pod ním udělali ostrůvek, osázeli ho a pokryli kůrou, aby pod ním nebylo třeba sekat. A tak jsme to využili víckrát. Ostatní ostrůvky vznikly podle toho, jak jsem dokupovala rostliny. Aby byla zahrada pěkná, tak se o ni člověk musí pořád starat, plít, stříhat... Nepočítám to, ale zahradě věnuju jednou za dva nebo tři týdny celý víkend. Jen trávník se seká 1x za čtyři dny, ale to dělá syn nebo manžel. My si zahradu natáčíme na kameru, a když se podívám zpátky, jak vypadala dřív, jak byly stromy třeba na začátku malinké, ani se mi to nechce věřit. Na začátku jsem neměla žádnou celkovou koncepci, zahrada vznikala postupně, jak se mi to líbilo. Šlo to tak i z toho důvodu, že manžel je tvůrčí typ a je velmi šikovný. Já mám zase prostorovou představivost, takže když jsem mu řekla, co by se kde dalo udělat, tak on hned šel a začal mi pomáhat. Všechny stavby, co tady v zahradě jsou, dělal on. Má rád pohodlí, líbí se mu tady, tak to ochotně udělá. A navíc je v dobrém slova smyslu exhibicionista, rád se pochlubí, ukáže, co nového udělal. Jediné, co nám tu schází, jsou sluneční hodiny.“

Text a foto: Dana D. Daňková