Je nedílnou součástí pop-tria Da-Mi-Chi, coby sólista měsíčně odzpívá minimálně 15 vystoupení, což by mu mohla i leckterá z tuzemských pop „hvězd“ závidět… A z naší návštěvy u něj v Liberci jsme vám „přivezli“ tyto jeho tři srdeční záležitosti:

Originální dárek od táty

Nedílnou součástí soukromí Davide Mattioliho je již řadu let tato zapaspartovaná sbírka originálních italských mincí. Je to dárek od jeho táty, který má zpěvák zavěšen na čestném místě v příchozí hale svého libereckého bytu. Věc, kterou nám ukázal jako první. Originální sbírka v podobě tohoto rodinného dárku mapuje italskou měnu od roku 1946 do roku 2001. „Navíc je u každé mince uvedena i její nominální hodnota v přepočtu na eura. Tohle je věc, která bude a musí být se mnou už napořád,“ dodal původem italský carabinier.

Pro synovu ochranu

„Tento křížek nosím při sobě od okamžiku, kdy mi ho věnovala maminka. Sice mi k němu nic neřekla, ale vlastně ani nemusela, protože dobře vím, že mi ho darovala s tím, aby mě ochraňoval. Pro někoho to může být jen jakási berlička na jeho životní cestě, pro mě má tento řetízek mnohem hlubší a silnější význam. Zkrátka, když ho u sebe nemám – což se stane, když ho nedej bože zapomenu doma, tak se necítím dvakrát dobře! Já zkrátka na věci mezi nebem a zemí dám, a tohle je můj hmatatelný důkaz,“ tvrdí zpěvák, který právě v těchto dnech vypustil do světa své novinkové album Insieme (Současně), které nazpíval se svým kamarádem a kolegou Andrea Andreim.

Čepice, kterou pověsil na hřebík

Svou hudební dráhu odstartoval Davide ve své rodné Itálii, kdy se v polovině devadesátých let ze dne na den rozhodl, že právě muzika je jeho posláním. Pověsil práci tamního policisty čili carabiniera na hřebík a začal s kytarou vystupovat na různých hudebních akcích po celé střední Itálii. Čili takhle začala jeho pěvecká kariéra. „No a třetí věc, kterou mám takříkajíc stále u sebe, je právě tato carabinierská čepice, přesně ta, kterou jsem vyfasoval jako policista v Itálii. Když jsem se rozhodl s touto profesí skončit, můj nadřízený byl tak hodný, že mi ji věnoval na památku. Nemusel jsem ji vracet, za což jsem mu vděčný. Mám ji na památku na období, kdy jsem ve svém rodišti hlídal pořádek,“ říká s úsměvem Davide.