„Zadáním byl pokoj pro čerstvého školáka, jemuž najednou nebude stačit malý stoleček na hraní a k němu dřevěná židlička,“ říká architektka a pokračuje: „Potřebuje též úložné prostory na sešity, knížky, psací potřeby… stůl, na nějž je možno odložit dva sešity nad sebe. Ale samozřejmě musí v pokojíčku být také hrací plocha - pro stavbu kostek, kolejišť a bunkrů.“
Prakticky i citlivě
Místnost o velikosti necelých 12 m2 je orientována na jih a její součástí je balkon. Nachází se v podkroví, ale to jí neubírá na prostoru, neboť strop sleduje sklon pultové střechy. Bylo proto možné umístit sem i vyvýšenou postel, nad kterou je také stále dost místa. Vzhledem k tomu, že jde o pokojíček v dřevostavbě, bylo z technického hlediska nutné respektovat při návrhu zařízení konstrukční složení stěn či umístění dvířek do VZT a topení. Ale nebyly nutné žádné výrazné stavební úpravy, pouze bylo ukotveno vyvýšené patro na spaní a následně upevněny ochranné sítě ve stěnách a stropu.
Zařízení pokoje je přizpůsobeno tomu, že chlapec je pravák a zároveň neměl u stolu sedět zády ke dveřím, neboť toto umístění vyvolává nepříjemný pocit bránící soustředění. Stůl je proto umístěn v prostoru tak, aby světlo dopadalo zleva a chlapec měl pocitově „krytá záda“, a současně přehled o celé místnosti.
Velmi důležitým prvkem vzhledu dětského pokoje jsou barvy. V tomto případě ovlivnila celkové barevné řešení výrazná podlaha v barvě teaku, která k sobě snese lépe studené tóny. „V pokojíčku zůstala i původní výmalba,“ pokračuje Eva Rybníčková: „Je ovšem třeba říct, že pokoj čeká na malbu nějakého pohádkového lesního výjevu od tatínka, místo už je vybráno na stěně u hracího koberce… jen se zatím hledá přesné téma...“
Dětský pokojíček
Doma kousek lesa
Vybavení pokojíčku les nejen připomíná, ale jsou v něm použity i kmínky a přírodniny v neopracovaném stavu. „Dominantním prvkem pokoje je vyvýšená postel, podepřená dvěma březovými kmínky. Ještě jsme uvažovali o habru,“ vysvětluje autorka návrhu, „ale všichni nadšeně preferovali břízu a její olupovací bílou papírovou borku. Na postel vedou vysoké schůdky, jež jsou zároveň skříňkami.“ Pod postelí je útulná krytá hrací plocha s kobercem, na stěně jsou pak police na hračky a knihy.
Nepřehlédnutelný je také psací stůl organického tvaru navržený tak, aby co nejméně bránil průchodu na balkon, ale současně mohla být jeho plocha dostatečně velká. Nad stolem je řada polic s barevnými dvířky v tónech lesní zeleně, úložné prostory jsou i pod stolem v rohu za zády. „Březovou větev v blízkosti stolu, jež slouží jako věšák na všechno potřebné, donesli chlapec s maminkou jednou z hřiště, když tam zrovna „náhodou“ probíhala údržba veřejné zeleně… náhoda přeje připraveným! Naopak neviditelným prvkem vybavení je šatní skříň, úmyslně navržená tak barevně fádní, že splývá se stěnami.“
Nábytek v pokoji je vyrobený na míru, skříň má dvířka z lakobelu a lze na ně kreslit a psát. „Návrh se naštěstí osvědčil, chlapec setrvává v pokojíčku rád, hraje si, pracuje u stolu, pyšně ho i po půlroce ukazuje návštěvám. Řádí a zašívá se v posteli, na síť pomocí kolíčků věší výkresy i plyšáky. Zatím jsme nenašly s maminkou nic, co by si žádalo změnu,“ popisuje Eva Rybníčková a uzavírá: „Březové kmínky sesychají, kůra se trochu krabatí a občas kousek odpadne, ale s tím jsme počítaly a vnímáme to jako přirozenou součást vývoje.“
Návrh a foto: ing. arch. Eva Rybníčková