Židle jsou tvarově i rozměrově konzervativní. Nečekejme převratnosti, což nepochybně souvisí s konstantním tvarem lidského pozadí. Trend jsou kombinované jídelny: plastové židle k dřevěnému nebo skleněnému stolu.

Komfort sezení určuje řada prvků. Proto se doporučuje vybírat židle v obchodě, kde je lze vyzkoušet. Když nakupujeme židle a stůl solitérně, musíme se přesvědčit, zda jsou kompatibilní nejen vzhledově, ale především rozměrově a funkčně. Kdo si s tím nechce lámat hlavu, ať volí jídelní komplet!

Materiály

Jídelní židle jsou většinou dřevěné, často z ohýbané překližky nebo z masivu s čalouněným sedákem, případně i zádovou opěrkou. V oblibě jsou židle plastové, případně v kombinaci dřevo + kov, plast + kov, případně dřevěná kostra s výpletem z ratanu, banánových listů, vodního hyacintu.

U dřevěné židle berme ohled na hmotnost. Z masivu někdy jsou tak těžké, že s přemisťováním má problém dospělý, natož dítě nebo prarodiče.

Výhoda plastových židlí je lehkost, omyvatelnost a skladovatelnost. Nevýhoda: studí.

Ergonomie jídelní židle:

  1. Sedák mírně zakloněný dozadu.
  2. Sedák tak hluboký, aby jeho hrana netlačila do měkkých tkání v podkolení a neomezovala krevní oběh.
  3. Při volbě mezi čalouněným a tvrdým sedákem rozhoduje tělesná hmotnost. Na sedací hrboly (plochy 3,6 x 3,6 cm) se sezením přenáší cca 75 procent hmotnosti. Ta může být u tělnaté osoby tak vysoká, že sezení na tvrdé židli je pro ni nepohodlné.
  4. Ideální výška sedáku umožňuje položit chodidla celou plochou na podlahu, stehna zasunout pod stolní desku. Pro pohodlné sezení má být 27-30 centimetrů mezi sedákem a lubem (příp. deskou).
  5. Zádová opěra podepírá bedra, její horní okraj končí pod lopatkami. Příliš vysoké opěradlo omezuje pohyb ramen a hlavy.
  6. Područky pomáhají při usazování a vstávání, ovšem nesmějí bránit přisunout židli ke stolu.

Více se o jídelnách dozvíte v novém čísle Dům&Zahrada č. 11/12. Tady najdete i rady, jak má vypadat jídelní stůl či dětská židlička.