Terrazzo, v češtině nazývané také teraco či teraso, není žádnou novou technikou. Jeho kořeny sahají až do 9. tisíciletí před n. l. Archeologové tímto termínem označili podlahy raných neolitických staveb v západní Asii, které byly zhotoveny z páleného vápna, jílu a drceného vápence, jehož částečky dodaly podlaze poněkud strakatý vzhled. Fakt, že zmíněné podlahy přežily řadu tisíciletí, vypovídá o tom, že tato technika nabízí neskutečně odolný produkt.
Terrazzo
Moderní terrazzo, jak ho známe dnes, nicméně pochází z Itálie; navázalo na techniku benátských mistrů, kteří v zájmu zhotovit co nejlevnější dlažbu pro terasy zalévali střípky rozbitých mramorových dlaždic maltovou hmotou a vzniklý strakatý povrch brousili a leštili. Na stejné bázi se terrazzo vyrábí i dnes, akorát už to není laciná záležitost. Jde v podstatě o směs cementu, ušlechtilých kamenných drtí a barviv, již lze použít pro lité dlažby, ale i pro schodiště, náhrobní kameny a omítky.
Lité teraco s mramorovou mozaikou / www.teraco-podlahy.cz
Lité terrazzo se aplikuje na podkladní beton ve vrstvě 15 až 20 mm, přičemž je nutné zachovat dilatační pole o maximální velikosti 3x3 m. Pro dilataci se nejčastěji používá žlutá mosaz, hliník nebo mramorové kostičky. Dlažba je pochozí už po 14 hodinách, ale nesmí se zatěžovat. Teprve po čtyřech dnech se terrazzo brousí. Později, když zcela vyschne, se povrch ošetří impregnací nebo voskováním.
Terrazzo
Kromě odolnosti a dlouhé životnosti má terrazzo ještě jednu výhodu, a tou je široká škála vzorů a barevných provedení. Není nudné jako jednolitá cementová stěrka. Právě proto podle odborníků přes bytový design nachází v letošním roce cestu zpět na výsluní, jemuž se těšilo v 70. letech. Rok 2018 prý žádá větší barevnost a strukturovou rozmanitost, a tyto požadavky splňuje na výbornou právě terrazzo. Objevuje se nejen na terasách a chodbách, ale také v kuchyních a koupelnách.