Koberce jako podlahová krytina mají celou řadu výhod – drží teplo, příjemně se po nich chodí, jsou bezpečné, zejména máme-li doma malé děti, protože dokážou brzdit mnohé pády, a jsou také velmi oblíbeným designovým nástrojem k doplnění interiéru. Bohužel jejich údržba vyžaduje trochu víc práce než například plovoucí podlaha, kterou stačí zamést a setřít vlhkým mopem.

Pokud chceme udržet koberce stále pěkné a jejich barvy dlouho zářivé, je třeba především pravidelná údržba vysavačem, a to alespoň jednou či dvakrát týdně. Do koberce se totiž zašlapává prach a různé nečistoty, které pak v koberci zůstávají a špatně se odstraňují, pokud jej dlouho nečistíme. Ani ty nejmodernější vysavače nedokážou zázraky a rozhodně nenahradí pravidelnou péči.

Pokud se stane, že na koberec něco vylijeme, je třeba skvrnu okamžitě vyčistit, dokud je vlhká. Ať už využijeme koupené prostředky, nebo některé ze známých domácích tipů na odstraňování skvrn různého původu, je velmi důležité nenechat skvrny vsáknout do koberce, protože pozdější čištění by nemuselo být tak účinné.

Otázkou, kterou mnoho z nás při údržbě koberců řeší, je jejich mytí. Pokud nechceme platit profesionální firmě za čištění a chceme si koberec vyčistit sami, měli bychom se nejprve ubezpečit, že koberec lze mýt. Mokrá varianta čištění se totiž nehodí pro všechny typy koberců. Například hedvábné nebo vlněné koberce nebo různé předložky, jež imitují kožešinu nebo jsou z pravé kožešiny, by se rozhodně vodou mýt neměly.

U ostatních koberců je třeba také dbát na to, na jaké podlaze jsou položené, protože například palubkám nebo parketám vlhko rozhodně nedělá dobře a mohli bychom si je poničit. Kromě toho příliš vlhkosti v koberci může způsobit tvorbu plísní, neboť koberce (a především ty metrážové, jež jsou položené po celé místnosti) zespodu špatně vysychají.

Pokud se pustíme do mytí koberce, měli bychom se snažit namáčet jej co nejméně, aby byl spíše vlhký než mokrý. Ideálně na něj pak alespoň dva dny nestavíme zpátky nábytek, aby koberec mohl dobře proschnout, a pokud už nábytek zpátky musíme postavit dřív, podložíme jej igelitem, aby se vlhkost z koberce nedostala do nábytku. Mohl by totiž pustit do koberce barvu nebo sám velmi navlhnout, což by zejména u nábytku z dřevotřísky vedlo k jeho poničení.

Určitě skvělou variantou je tzv. suché čištění. Sice je finančně nákladnější, ale rozhodně šetrnější k materiálu. Lze pomocí něj čistit i citlivější materiály a také jej můžeme využívat častěji než mokré čištění, což ocení nejen lidé trpící alergiemi, ale i my ostatní. Suché čištění se provádí pomocí speciálního prášku na koberce, který se vsype do vláken, nechá se určitou dobu působit a pak se vyluxuje. Jeho (naštěstí jen malou) nevýhodou je, že při konečném vysávání se trochu rozvíří a jemný prášek se může usadit po pokojích, takže po luxování je třeba ještě setřít nábytek prachovkou, abychom zbytky prášku odstranili.

Další z variant čištění je chemické čištění pomocí různých speciálních přípravků, ať už jsou to spreje, či pěny, nebo různé prášky rozmíchané ve vodě. Chemii není třeba se úplně vyhýbat, je výborná při odstraňování skvrn i při celkové údržbě, ale je potřeba se ubezpečit, že neponičí vlákna nebo nezmění barvy koberce. Proto se doporučuje vyzkoušet ji na nějakém méně viditelném místě, jako např. za gaučem nebo pod stolkem na malém kousku koberce, než se pustíme do většího čištění.

U metrážních koberců, které mohou být přichycené k podlaze, to sice nejde, ale k čištění kusových koberců se také skvěle hodí jejich vyklepání. Na tuhle variantu, kterou běžně využívaly starší generace, jsme již téměř zapomněli, a to je opravdu škoda. Máme-li možnost někde koberec venku pověsit a vyklepat jej, udělejme to. Budeme překvapeni, kolik nečistot se z koberce dostane ven a vlákna koberce se krásně načechrají. Kromě toho klepáním nemůžeme koberec nijak poškodit, jako tomu může být u chemického nebo mokrého čištění. Při klepání je jen třeba myslet na to, že by se koberec měl klepat na rubové části, abychom prach a nečistoty nevtlačili zpátky dovnitř.