Zima v koupelně je něco strašně nekomfortního. Známe to z chalup i ze starých venkovských domků.
Teplo v koupelně je pohodička, ale - vždy to potencionálně může znamenat i "plíseň v koupelně". Teplo plus koupelnová nadměrná vlhkost krásně nahrávají vzniku plísní a dokonce hub. Tak je tomu stále bohužel velice často, pokud neužíváme koupelnu správně - tedy nevětráme.
Je to logické. Koupelny (a nejen v panelácích) uprostřed bytu větrají často nedokonale a tím, že se pustí vlhkost do předsíně, si moc nepomůžeme. Větráme vlastně pořád dále do uzavřených prostor, nikoliv přímo z koupelny ven na fasádu. Tak, jako je tomu v moderních koupelnách s jedním nebo více okny. To je ideální, ale musí se také umět topit a větrat - což jde právě v případě koupelny ruku v ruce. Vraťme se ale k tomu prvnímu - což je topení.
I. Topení
Koupelnové topení je ideální podlahové - teplá dlažba je výborná po vystoupení z koupele, i každý večer a ráno před zrcadlem a umyvadlem během osobní hygieny teplo od nohou působí v zimě příjemně, uklidňujícím a relaxačním dojmem. Někdy to ale v závislosti na velikosti koupelny nestačí. A tak dalším zdrojem tepla je topný žebřík neboli koupelnový radiátor. Výběr je už dnes veliký, nemluvě o velikostech, můžeme si vybírat i z mnoha barev (červená, hrášková, ostře žlutá, různé odstíny modré). A pak jsou tady netypické
tvary, kdy mají radiátory poněkud jinak - a velmi elegantně - uspořádány trubky. Krásně se tak topení dá propojit se vzhledem interiéru. Mezi poslední novinky patří koupelnové radiátory v provedení nerez - jsou opět ve tvaru vysokých topných žebříků: oblé, s vlnkou i rovné.
K přitápění pak slouží malá mobilní topidla. Starší infrazářiče dávno nahradila (za necelý tisíc korun) nová elektrická nástěnná topidla s křemíkovými zářiči chráněnými mřížkou.
Zhruba za dva tisíce korun můžeme pořídit lehké přenosné koupelnové topidlo, které rychle vyhřeje prostor, což uvítáme například po ránu. Má dětskou pojistku, ochranu před přehřátím a samozřejmě je odolné proti vodě a certifikované do vlhka. Jakékoliv elektrické topení (stejně jako svítidla) v koupelně jako ve vlhkém provozu podléhá přísným regulím a musí být instalováno či zkontrolováno odborníkem.
II. Větrání
Z koupelny jde do celého bytu nečekaně velké množství páry; což si vůbec neuvědomujeme. Zkuste ale do této místnosti postavit vlhkoměr a budete vlhkostními poměry překvapeni. Ručička se může šplhat přes 70 i 80 %. Koupelnu je tedy nutné větrat dvojnásobně než zbytek bytu nebo domu. A to platí hlavně pro zimní měsíce. Neřešíme to ale tak, že otevřeme dveře z koupelny do předsíně nebo ložnice (to jen tam, kde je to nezbytné, když koupelna nemá okno ani větrák), jinak vždy využijeme větráku a úplně nejlepší je na chvíli naplno otevřít okno. Pokud tady ale není, instalujeme výkonnější ventilátor.
Snažíme se ale také za sebou po koupání nenechávat příliš mnoho páry (vyvětráme) a vodu z podlahy utřeme, z lázně ihned vypustíme. Stále tady ale zbývá velká plocha mokrého sprchového závěsu - a pak mokrých ručníků a osušek. Ty, pokud to jde, odstraníme a necháme uschnout jinde.
Pokud ale necháme všechno v koupelně jako v příslovečné prádelně, kde se ještě pravidelně suší i prádlo, může být o problém postaráno. Když máme stále vysoké procento vlhkosti, musíme se jej zkrátka snažit snižovat všemi prostředky, aby v koupelně bylo nejen příjemné teplo, ale také zdravo. Abychom naloženi ve vaně třeba nevdechovali spóry plísní.
-ag-Foto: www.profimedia.cz, sapho