V nových nízkoenergetických a pasivních domech, kde jsou náklady na vytápění minimální, se ohřev vody stává jednou z největších položek spotřeby energie v domě. Pro stále více lidí také hraje roli i ekologická stránka věci.

Propočet potřeby energie pro ohřev teplé vody není tak komplikovaný jako výpočet potřeby energie pro vytápění, kde hraje významnou roli tepelná ztráta objektu. Pro dimenzování systému pro ohřev vody je nejdůležitější počet osob v domácnosti, přibližně se počítá s denní potřebou teplé vody cca 40 l na osobu, což představuje zhruba 2 kWh. To znamená, že při výběru zařízení pro ohřev vody postačí vědět počet osob, které budou v domě bydlet, a počítat s určitou rezervou. V případě zařízení kombinovaných s vytápěním je situace složitější, zejména pro energeticky úsporné, nízkoenergetické a pasivní domy. Zde je nutný kvalifikovaný návrh otopného systému provedený odborníkem.

Šetříme

Ušetřit energii je možné snížením teploty, na kterou se voda ohřívá. Není nutná obvykle uvažovaná teplota 60 °C, kterou pro běžné použití (mytí rukou, sprchování) musíme míchat s vodou studenou. Pro vodu do vany, na sprchování postačí ohřívat vodu na přibližně 47 °C. K ochraně vody před množením bakterií legionella, pro které je optimální teplota 25 až 45 °C, je efektivnější jednou za čas vodu dezinfikovat ohřátím krátkodobě na 70 °C. To znamená, aby celým systémem tekla voda takto horká přibližně pět až deset minut. Z tohoto důvodu by potrubí mělo být vyrobeno z materiálu, který umožní tepelnou dezinfekci, ideální je měď. Pákové baterie, které zkracují dobu potřebnou k nastavení požadované teploty vody, jsou přibližně o 40 % úspornější než normální baterie (při spotřebě energie pro ohřev teplé vody), nehledě na menší spotřebu vody samotné. Termostatické baterie jsou ještě úspornější, v porovnání s pákovými ušetří až 50 % vody. Úsporná myčka nádobí ušetří v porovnání s mytím nádobí pod tekoucí vodou až 60 % vody a přibližně stejně tolik energie. V případě takové dispozice domu, kdy se jednotlivá odběrná místa (koupelny, kuchyně) nacházejí ve větší vzdálenosti od zdroje tepla, je nutné brát v úvahu energetické ztráty systému. Tepelné ztráty výrazně narůstají od vzdálenosti dvou metrů. Je pravděpodobné, že pro vzdálenější místa odběru bude výhodnější lokální ohřev, tedy například průtokovým ohřívačem.

Vodu ohřívá slunce

Hitem současnosti jsou solární panely. Vzhledem k tomu, že za sluneční energii neplatíme, není pro zákazníka tak důležitá samotná účinnost kolektoru jako spíše poměr účinnosti k ceně. Pro ohřev vody v domácnosti jsou vhodné kolektory se selektivní vrstvou a systémy s výměníkem (dvouokruhové), to znamená, že se ohřívá nejprve nemrznoucí směs a ta předává tepelnou energii do vody. Díky solárním panelům je možné ušetřit 60 - 70 % energie na ohřev vody ročně. Z denní potřeby teplé vody cca 40 l na osobu vyplývá potřebná plocha kolektoru přibližně 1,2 m2 na osobu. Pro rodinný dům obývaný čtyřmi osobami zpravidla postačí plocha kolektoru 4 až 6 m2 a zásobník o objemu 200 až 300 litrů. Nejefektivnější je sklon střechy 45°, orientace nemusí nutně směrovat přesně na jih, aby mohla sloužit jako vhodná montážní plocha pro solární kolektory. Odchylky od jižního směru do 45° nemají závažný vliv na energetickou výtěžnost. Orientaci střechy přímo na východ nebo na západ lze vyrovnat přiměřeně větší plochou kolektoru. Většina výrobců tepelné techniky nabízí výhodné sety kotlů se solárními panely. Nejsou určeny pouze pro novostavby, ale také pro rozšíření stávajícího vytápění o solární přípravu teplé vody. Díky tomuto setu je možné dříve zakoupený kotel přidat i k solární přípravě teplé vody. Výhodou setu je, že obsahuje všechny potřebné komponenty a zajišťuje jejich bezproblémovou spolupráci. Obvykle je také cena nastavena výhodně. Jednou z nejdůležitějších součástí je inteligentní regulace celého systému, která zaručí optimální fungování jednotlivých částí s maximální úsporou energie. Solární systémy je možné kombinovat s různými zdroji tepla: plynovými nebo elektrokotli, tepelným čerpadlem, kamny nebo kotli na pevná paliva.

Věčný plamínek

Zemní plyn je stále nejrozšířenějším palivem, přestože patří k těm dražším. Jeho výhodou je maximální komfort pro uživatele. Nejúspornější jsou kombinované kondenzační kotle, které zajišťují topení i přípravu teplé vody. Účinnost kondenzačních kotlů se blíží 109 %, protože navíc využívají energii vodní páry obsažené ve spalinách. V porovnání s klasickými kotli mají tak kondenzační kotle přibližně o 15 % nižší spotřebu paliva. Kondenzační kotle mají také delší životnost a obsah škodlivin CO2 a NOx je snížen na minimum. Na rozdíl od elektrických ohřívačů může být výkon plynového hořáku podstatně větší než výkon elektrického topného tělesa a hořák může pracovat kdykoliv je třeba. Nemusí čekat na sepnutí dálkovým ovladačem, pro plynový zásobníkový ohřívač proto postačí menší objem.

Kotle s vestavěným zásobníkem jsou kompaktní spotřebiče nenáročné na prostor, jednoduše umožňují odebírat teplou vodu na více místech (kuchyně, koupelny), a to i ve větším množství najednou. Nižší náklady jsou dány tím, že již není třeba žádné další propojovací příslušenství mezi kotlem a zásobníkem. Existují také kotle s průtokovým ohřevem vody. Jejich výhodou jsou malé rozměry, k dispozici je dostatečné množství teplé vody na více odběrných místech, nikoliv však současně, a jsou tedy vhodné spíše pro menší bytové jednotky. Ohřev vody nezávisle na topení je možný prostřednictvím zásobníkového nebo průtokového ohřívače vody. Zásobníkový ohřívač je určen tam, kde je požadován větší odběr teplé vody na více místech současně. Existují provedení pro odtah do komína i bezodtahová. Moderní plynové průtokové ohřívače mají na rozdíl od starých mnoho předností. Vynikají vysokou bezpečností provozu, malými rozměry a moderním designem. Plynové průtokové ohřívače s plynulou regulací výkonu jsou schopny udržet stále stejnou požadovanou teplotu vody nezávisle na průtoku. Nezpůsobují prudké změny teploty při používání pákových baterií.

Komfortní, ale drahé

Elektrická energie je nejdražší, přesto je namístě o ní uvažovat pro vytápění nízkoenergetických a pasivních domů. Zde je potřeba tepla tak nízká, že ani drahá elektrická energie příliš nezatíží rodinný rozpočet. Častým způsobem je akumulační zásobník připojený přes dálkové ovládání, který ohřívá pouze mimošpičková („noční“) elektřina (např. sazba D 25). Výhodou je nízká cena za kWh a malé nároky na instalovaný elektrický příkon. Výhodou je, že v době trvání nízkého tarifu (8 hod. za den) i všechny ostatní elektrické spotřebiče běží na levnější sazbu, což snižuje celkové výdaje. Určitou nevýhodou je limitovaný objem ohřáté vody. Pokud se teplá voda spotřebuje, je nutné na její ohřátí nějakou dobu čekat (někdy až do druhého dne), proto je zásadní správný výběr velikosti zásobníku. Nejen z hygienických důvodů, ale také kvůli životnosti je důležitý materiál, ze kterého je zásobník vyroben, a kvalitní izolace. Nádoba se obvykle vyrábí z nerezové oceli, levnější jsou smaltované. Kvalita použité nerezové oceli má pro antikorozní odolnost nádoby pro ohřev vody značnou důležitost. Elektrochemické erozi nádoby zabraňuje provedení s keramickým elektrickým tělesem, které není ponorné, ale suché, zasunuté do ocelové jímky. Pokud je nádoba ohřívače vody i jímka vyrobena z jednoho druhu materiálu (oceli), nedochází ke vzniku galvanického článku a elektrochemické korozi. Dalším způsobem ochrany proti korozi je vestavěná Mg anoda.

Ohřívače vody a akumulační nádrže

Optimálně zvolená velikost zásobníku snižuje tepelné ztráty a zajistí dostatečně rychlé opětovné nahřátí vody. Nepřímotopné ohřívače slouží k přípravě teplé vody ve spojení s jiným zdrojem topné vody, nejčastěji s plynovým či elektrickým kotlem nebo tepelným čerpadlem. Zásobníkové ohřívače se vyrábějí v provedení svislém a vodorovném. Obecně jsou funkčně výhodnější ohřívače vody umístěné svisle, protože teplá a studená voda se nemísí tolik jako u ohřívačů umístěných vodorovně. Pouze u vodorovných typů s výměníkem má vodorovné provedení výhodu v tom, že voda ohřátá na maximální teplotu je k dispozici téměř okamžitě, neboť výměník ohřívá hned od vršku nádoby. Z pohledu šetření nákladu i životního prostředí je výhodnější ohřev vody elektrickou energií koncipovat jako doplňkový s jiným zdrojem, solárními panely, dřevěnými peletami a podobně. Akumulační nádrže slouží k akumulaci přebytečného tepla od jeho zdroje, čímž může být kotel na tuhá paliva, tepelné čerpadlo, solární kolektory, krbová vložka atd. Určité typy nádrží dovolují kombinovat i zapojení více zdrojů. Pouze akumulační nádrže s vnitřním zásobníkem umožňují i přímý ohřev pitné vody elektrickou topnou jednotkou ve vnitřní nádobě nebo její předehřev pro další ohřívač vody. Pokud vodu ohříváme různými zdroji tepelné energie, je nutné systém vybavit inteligentní regulací, která zajistí, aby zdroje byly využívány optimálně.

Tepelná čerpadla

Trendem ve vývoji tepelných čerpadel je kompaktnost, integrovanost, větší efektivnost, jednodušší obsluha, snížení hluku a také využití tepla z okolního vzduchu, tedy bez nutnosti vrtu. Pro dodatečnou instalaci solárního systému pro ohřev pitné vody je vhodné teplovodní tepelné čerpadlo, které produkuje tepelnou energii ze vzduchu v místnosti instalace. Sklepní a úklidové prostory mají v obydleném domě celoročně teplotu vyšší než 10 °C. Tato teplota je dostatečná k ohřevu kompletní spotřeby teplé pitné vody. Náklady na ohřev pitné vody tak lze snížit až o 88 %. Dalším trendem je přímá kombinace se solárním systémem. Nejvýhodnější z pohledu provozních nákladů a optimálního využití solárních výnosů se nabízí kompletní systémy tepelných čerpadel vzduch–voda a solanka–voda. Tato tepelná čerpadla zajišťují kompletní vytápění objektu a ohřev pitné vody s prioritou pro akumulaci solárních výnosů.

-Monika Smekalová, Dům a zahrada 12/2010-

Foto: www.profimedia.cz, Junkers, Stiebel Eltron, Viesmann