Existuje takzvaný otevřený nebo uzavřený sprchový kout. Každá varianta přináší určité výhody, ale i několik kompromisů. Ještě před samotným rozhodnutím je proto dobré se o jednotlivých typech něco dozvědět.

Uzavřený sprchový kout

Je standardní kout složený ze sprchové vaničky a zástěny. Jednotlivé modely se mezi sebou liší materiálovým provedením, tvarem a otevíráním dveří. Vanička může být akrylátová, keramická nebo ze speciálních směsí, zástěna bývá nejčastěji z tvrzeného skla, může to být ovšem i speciálně tvrzený plast. Zástěny rozeznáváme na ty s rámem, anebo bez něj. Ty první se nesnadno udržují, protože se kolem rámů usazuje vodní kámen a nečistoty, které se časem natolik zanesou, že už téměř nejdou vyčistit. Navíc je u některých modelů takřka nemožné se do určitých zákoutí dostat, ty pak plesniví jako první. Proto jsou praktičtější a zároveň i estetičtější bezrámové zástěny. Segmenty stěn jsou k sobě přichyceny speciálními panty, ke zdi pak stěna přiléhá s pomocí lepidla.

Výhodou uzavřeného sprchového koutu je jeho kompatibilita. Je-li precizně vyroben, pak voda nemůže stříkat ven. To záleží na doléhavosti dveří (a použitých gumičkách) a způsobu ukotvení ke stěnám. Obecně ovšem platí, že tento druh koutu zabraňuje potopě v koupelně, jeho atraktivita a kvalita se odráží v pořizovací částce. A právě se setkáváme s určitým handicapem, protože luxusní modely se pohybují v řádech několika desítek tisíc korun. Za ty pak získáme produkt, ve kterém se pod námi neprolamuje vanička, neusazují se nečistoty v koutech a kolem rámů a celkový vzhled nijak nenarušuje prostředí koupelny. Bezrámové kouty jsou totiž kompatibilní s interiérem a nepůsobí v něm nijak robustně.

Otevřený sprchový kout

Zejména v posledních letech se rozmohlo řešení, simulující sprchový kout, ovšem vyrobené pomocí stavebních úprav. K jedněm z prvních řešení patřila obyčejná nika. Ta je chráněná obklady od země až ke stropu, vstup je zcela otevřený, nebo ho zakrývá jen sprchový závěs. Ten, kdo nechce šetřit, si může pořídit dveře, které jsou nabízeny podobně jako u uzavřeného sprchového koutu pivotové, lítací, jednoramenné nebo dvouramenné. Výběr se podřizuje prostorovým možnostem a vhodnosti i pohodlnosti nástupu i výstupu. Tento typ otevřeného sprchového koutu má největší výhodu tam, kde už nika existuje, stačí ji jen přizpůsobit každodennímu sprchování. Tehdy získáme za poměrně slušnou cenu pohodlný prostor pro sprchování. Vzhledem k tomu, že zde není součástí klasická sprchová vanička, neměli bychom zapomenout na vyspádování podlahy směrem k odtoku vody. To proto, aby nezůstávala na zemi nebo nedej bože nevytékala do místnosti. Zároveň bychom měli zvážit dostatečnou hloubku niky, aby voda při sprchování necákala ven.

Dalším, poměrně novým řešením otevřeného sprchového koutu je kombinace sprchové vaničky a jednoduché zástěny, která není uzavřená. Je to jen deska skla, která zabraňuje cákání vody do místnosti. Velmi elegantní a vysoce esteticky působivé řešení je efektní zejména v prostorných koupelnách, kde si můžeme dopřát luxusní rozměr vaničky, a to metr krát metr nebo i víc. Výsledek umocníme nadstandardně velkou hlavovou sprchou s dešťovým efektem.

Výhodou nejrůznějších otevřených řešení sprchových koutů je jejich nenásilné začlenění do interiéru koupelny (zejména oproti některým robustním sprchovým koutům), také jejich velikost si můžeme zpravidla dopřát s ohledem na prostorové možnosti. Menší nevýhodou může být nepříjemný pocit při sprchování v otevřeném prostoru. I když to nemusí být pravda, může nám zde být pocitově větší zima (pára a teplo z vody se nemají kde udržovat a rychle se vytrácejí do prostoru) a nemusíme zde cítit pocit soukromí, jako v uzavřených kabinách.

Pravidla pro sprchový kout

  • Umístěte ho tak, abyste ode dveří viděli na vstup do místnosti.
  • Zvolte kvalitní materiály se snadnou údržbou (nezapomeňte na dodatečnou speciální úpravu dveří, zamezující usazování nečistot).
  • Dobře promyslete velikost koutu, pohodlný vstup i výstup.
  • U otevřených typů zajistěte vyspádování podlahy směrem k odtoku vody a dostatečnou hloubku, aby voda necákala ven.

Nezapomeňte:

Tam, kde použijete ve sprchovém koutě jen obklad a dlažbu, je nezbytné plochu pod nimi opatřit hydroizolací, díky které zamezíte případnému vzniku plísní a pronikání vlhkosti. Vznikne tak jednolitá vrstva, do které se ještě v rozích navíc vkládá pružná těsnicí páska. Ta má zabránit zatékání vody i v těchto citlivých místech.

Odtok vody

Už jsme si řekli, že podlaha u koutů, kde není vanička, musí být dostatečně vyspádovaná směrem k odtokové jamce. Ta může být uprostřed plochy, kde je umístěna kanalizační vpusť, nebo po straně, kde musíme vestavět žlaby. Při rozhodování řešení musíme zajistit zejména jejich snadnou čistitelnost a možnost snadné opravy.

-zal-

Foto: www.isifa.com, Kaldewei, Axo, Hansgrohe, Siko