Podobný luxus existoval v mínojské říši ze začátku 3. tis. př. n. l. – v paláci v krétském Knóssu se nalezl odvodňovací záchod s vodovodním potrubím.
Starověk, zejména starověký Řím, byl v tomto směru hodně moderní, pod záchodem vedla kanalizace s protékající vodou (svislé potrubí se vynalezlo až v novověku). Záchody byly soukromé i veřejné, ti nejbohatší měli luxusní záchody obložené mramorem. Po zániku římské říše se ale na princip vodního záchodu zapomnělo a ve středověku se lidé vrátili v hygieně několik století zpět. A to nadlouho, protože až roku 1596 byl vynalezen splachovací záchod water closet pro královnu Alžbětu II.
Vojenské záchody starověkého Říma
Temný středověk vládl i na záchodě
Ve středověku nemůže být o hygieně řeč. Kanalizace se nebudovaly, středověká města byla neustále hrozbou propuknutí infekčních chorob. Chodilo se za humna, používaly se nočníky, které se vylévaly na ulici. Na hradech a některých tvrzích měli vysoko ve vnějších zdech v arkýři předsunutou budku, prevét neboli výsernici, odkud padaly výkaly dolů do příkopu, odkud se občas vynesly. Nebo byl příkop vodní... Na vesnicích se chodilo na hnojiště, v zemanských dvorcích už mívali „kadibudky“ zřízené nad hnojištěm a později nad žumpou.
Prevét na hradě Karlštejn, prevét – stavební řez a torzo prevétu na tvrzi Třebotov
Ani renesance nepřinesla pokrok - stále se chodilo na hnojiště nebo do budek nad nimi, měšťané vylévali nočníky z okna... Šlechta a vladaři postupně měli k dispozici kromě nočníků velké přenosné a cestovní truhlové stolice, záchodová křesla (do nichž se nočník ukryl). Po vynálezu WC v 16. století přišla doba jeho postupného vylepšování, vymýšlely se vodní uzávěry k omezení zápachu z kanalizace a konečně sifon.
V roce 1885 vyrobili v Anglii první jednodílnou porcelánovou toaletu se splachovacím sifonem.
První sifonový záchod
Když se v městech budovala kanalizace, někdo se o ni musel starat, vydělila se opovrhovaná (protože prý páchnoucí) skupina lidí, pročišťovačů kanálů a záchodů. Bydleli často stranou ve městech. Například před několika sty lety v Praze u Vltavy, na konci dnes nejvýstavnější Pařížské ulice a tam, kde je Intercontinental, se říkalo jednoduše „U krále záchodů“.
Prudérní viktoriánci i jiní...
Zejména pro ženy bylo ve společnosti nepředstavitelné se například v 18. nebo 19. století vzdálit na toaletu. Problémy s tím spojené jsou zřejmě důvodem běžných mdlob a slabostí... Třeba Agatha Christie ve vlastním životopise píše, že ve viktoriánské Anglii, za jejího dětství (narodila se 1890), bylo nemyslitelné, aby kromě vlastní rodiny někdo (tehdy početné návštěvy a služebnictvo) člověka viděl vcházet na záchod i doma. Což bylo u nich těžké, protože záchod byl v mezipatře schodiště.
České Muzeum historických toalet a nočníků
Expozicí věnovaných hygieně je po světě mnoho, například v Indii, tedy tam, kde měli před celými 4500 lety vodní záchody jako první. Nemusíme ale tak daleko - v roce 2010 bylo takové muzeum otevřeno v tvrzi v Třebotově nedaleko Prahy a je jediné svého druhu ve střední Evropě. Impulsem založení muzea bylo nalezení středověkého prévetu při rekonstrukci tvrze. Dnes je v expozici přes 600 nočníků, často přepychových, 80 toalet a další „toaletní“ kuriozity, například Napoleonův nočník.