Letos si připomínáme 30 let od natočení první, a také nejzdařilejší, komedie Zdeňka Trošky Slunce, seno, jahody, v níž byla Helena Růžičková hlavní hvězda – Maruš Škopková. Sama si vybrala jako manžela Stanislava Třísku ze zlínského divadla, kterého znala už z natáčení seriálu Vlak dětství a naděje. Stal se skutečně ideálním představitelem muže, jenž měl „místo mozku z piva kostku“. Vzpomínáte? Kromě lahvové dvanáctky se v jejich domácnosti nejčastěji vyskytoval pečený králík s knedlíkem. Když Škopkové králíky otrávil syn jedovatými barvičkami, protože už je na talíři nemohl ani vidět, čekal ho pořádný výprask. V jedné z nejsilnějších scén filmu sleduje Škopková s dojetím milostnou scénu Angeliky, jejíž pořádné prožívání narušuje Škopek hlasitým chrápáním a poté dcera, které stihne říct „Ohřej si šunkafleky“ - a pak vypnou proud a je definitivně po romantice.

ČTĚTE TAKÉ:

Pečený králík a šunkofleky ale nebyly zrovna typickým jídlem pro herečku, která dokázala kombinovat slané se sladkým v nejroztodivnějších variantách a bohužel i množství.

Přesolená uzená polévka

Jako dítě dostávala od maminky zdravou stravu, plnou zeleniny, což jinak pro pražské domácnosti konce čtyřicátých let nebylo typické. Maminka totiž pocházela ze Sarajeva, a tak Helena odmala milovala džuveč, plněná rajčata, papriky i cibule a neměla problém přidat do všeho česnek, klidně i do šlehačky. Ve škole se prý na Helenu dívaly spolužačky s údivem, když si k svačině přinesla kromě chleba s máslem rajské jablíčko, česnek nebo cibuli. V té době se v Čechách z rajských dělala snad jedině omáčka, syrová se moc nejedla.

Když poprvé vařila svému budoucímu muži Jiřímu uzenou polévku, prý ji hrozně přesolila, a druhý chod, těstoviny, rozvařila do obrovské koule. Jiří ani nemrkl a všechno snědl. „V ten okamžik jsem pochopila, že jedině tenhle člověk se mnou bude schopen vydržet,“ vzpomínala později. A nejen že všechno vydržel, ale dokonce to byl právě on, kdo nejčastěji nakupoval a vařil. Helena jako vytížená herečka na to neměla moc času.

Humrový koktejl z krůty

Uměla si ho ale udělat, když byla vyzvána nějakou firmou, aby pro ni propagovala nádobí a také z něj něco uvařila, nebo aby sepsala krůtí kuchařku, kterou skutečně v roce 1996 vydala. Všechny pokrmy, o nichž v kuchařce psala, testovala na své rodině. „Z krůty se dá udělat absolutně všechno. Já například miluju humrový koktejl. Zkuste ho připravit z krůty. Uvaříte krůtí prsíčka na páře s octem a pak maso nakrájíte na kostičky a přidáte do majonézy spolu s jemně nastrouhanou mrkví a celerem - a je to skvělé,“ vyprávěla mi tehdy během rozhovoru ve vršovickém bytě. Mimochodem, v tu chvíli její muž také zrovna vařil – pro změnu žrádlo pro psy. I na tohle téma měla Helena historku. Jednou se vracela se synem pozdě v noci ze zájezdu a už v předsíni cítili libou vůni karbanátků. Říkali si, jak je Jiří pozorný, že jim je usmažil a s chutí se na ně vrhli. Teprve ráno se dověděli, že to nebylo jídlo pro ně, ale pro psy.

Mockrát v životě zkoušela herečka držet dietu, ale po každé z nich zase přibrala. Sama na to měla názor, který dnes potvrzují i odborníci: „Mozek chrání člověka před člověkem samým a po dietě tělo rychle ukládá zásoby na horší časy. Ideální je jíst pětkrát denně, ale odcházet od stolu nedojedení. Kromě toho cvičit a procházet se na čerstvém vzduchu… Jenomže žít zdravě, to trvá celý den a tolik času nikdy nemám…“ Přes svou nadváhu se ale dokázala až do pozdního věku velmi dobře pohybovat i tancovat, což vysvětlovala tím, že jako dítě chodila do baletu a její tělo tuhle dovednost „nezapomnělo“. Paradoxem jejího života bylo, že nakonec během těžkého onkologického onemocnění zhubla natolik, že nebyla skoro k poznání…

Foto Zuzana Kostiuková a archiv autorky