Jednoduše – nejlepší je rychle ho sníst. Jáhlová kaše staročeské kuchyně i jáhlovo-zeleninový salát vegetariánské kuchyně – obojí může být pochoutka, ale i nahořklé cosi, co nesníme a vyhodíme. Velké rozdíly v chuti najdeme také v sójových jídlech a různých makových a kokosových náplních a moučnících; podle toho, jak mák, sóju či kokos skladujeme a jak jsou čerstvé. Jáhly a další uvedené potraviny obsahují totiž vyšší procento tuku, který se nesprávným nebo neúměrně dlouhým skladováním kazí. Jáhly se navíc před další přípravou musí spařit, čímž se z nich odstraní hořká chuť. Nenápadné sypké potraviny, které máme jednoduše v sáčcích ve spíži a nijak moc se o jejich uložení nestaráme, jsou - ačkoliv se to nezdá - háklivé právě na správné uschovávání, protože tuk v nich obsažený má tendenci žluknout. Takže větší péči než třeba nudlím musíme věnovat uchovávání právě sóji, máku, kokosu a dalších tučných potravin. Prvním předpokladem úspěchu je vzít si k srdci obvyklý pokyn „skladujte v chladu a suchu“. Pokud to uděláme, můžeme narazit na další problém: jsou to velké skleněné nebo plastové dózy na sypké potraviny. Jsou sice praktické a někdy i hezké, materiál je také v pořádku, ale paradoxně někdy vadí jejich velikost. Svádí totiž k sesypávání jednotlivých, v různou dobu zakoupených sáčků; někdy se vyskytuje šetřivý zvyk sesypávat do nich rýži nebo jiné sypké potraviny. Tak se může stát, že ve velké dóze je na dně zbytek sóji, kterou bychom už měli spotřebovat, a na ni dosypeme nový sáček. A tak může trvat dlouho, než se na to dno propracujeme. Proto je lepší mít potraviny v originálním balení a nově zakoupený sáček postavit na polici až za ten starý, načatý. Řídíme se v tom samozřejmě datem spotřeby. A vůbec nejlepší je dát načatý, otevřený obal do průhledné dózy, ale nevysypávat, abychom se mohli orientovat podle údajů na obalu. Praktické to je pro ty, kteří doma zrovna nevaří třikrát denně, ale spíše sporadicky. -ag-