Ve třech tradičních druzích – hrách, fazole a čočka, se staly luštěniny už déle jak pět set let nedílnou součástí našeho jídelníčku. Oblíbené jsou nejen pro nenáročnost pěstování, ale především pro svou jednoduchou přípravu, příjemnou chuť a schopnost zasytit. Moderní věda v těchto plodinách objevila vysoký obsah živin, vitamínů a minerálů. Nikdo dnes asi nepochybuje, že konzumace luštěnin je pro náš organismus nezbytná a upevňuje nám zdraví, přesto se jim však mnozí vyhýbají z obavy před nadýmáním. Ale i této nepříjemnosti se dá odpomoci. Jak na luštěniny? Starořecký lékař Galénus již ve svých historických spisech upozorňoval na špatnou stravitelnost těchto plodin. Způsobují ji oligosacharidy, které neumí naše tělo dobře zpracovávat. Dostávají se v nezměněné podobě až do tlustého střeva, kde jsou zkvašeny mikroflórou. Při kvašení pak vznikají plyny, především oxid uhličitý. Nepříjemné nadýmání však můžeme velmi omezit. Oligosacharidy se rozpustí ve vodě při delším namáčení. Když po dostatečně dlouhém namočení vodu vylijeme a nahradíme ji novou, zbavíme se i těchto cukrů. Dále můžeme při přípravě luštěnin používat i koření odstraňující nadýmání – bazalku, libeček, majoránku, saturejku, tymián, česnek či cibuli. Oligosacharidů se také zbavíme, když luštěniny před kuchyňskou úpravou necháme naklíčit, jsou pak obzvláště křehké a navíc se u nich výrazně zvýší podíl vitamínu C, což není v předjarním období také k zahození. Vegetariáni chválí sóju Luštěniny patří také k důležitým potravinám vegetariánské stravy. Nahrazují totiž podstatnou část denní dávky bílkovin. Ve správné kombinaci s obilovinami a zeleninou dokáží nahradit porci klasického masa a navíc obohatí pokrm o vlákninu tak důležitou pro správné trávení. Přestože ve vegetariánské kuchyni najdeme nejčastěji luštěniny ve směsích, stejně jako v kuchařkách našich prababiček, královnou mezi nimi však zůstává pro nás stále ještě poněkud exotičtější sója. Stará čínská legenda říká, že z této plodiny lze připravit více jak 999 pokrmů nejrůznějších chutí. Sóju však nepoužíváme jen ve formě bobů, ale také jako sójové mléko, drť, sójové maso, sýr zvaný tofu, omáčku, sójovou mouku a krupici. Druhová pestrost luštěnin Hrách, čočka, fazole – trojka v naší kuchyni asi nejvyužívanější. Je ale i mnoho jiných druhů, které stojí za to poznat a zařadit je do svého jídelníčku. Zkusit můžeme například klíčky sóji MUNGO, které lze již celkem běžně koupit i u nás. Jde o drobné zelené perličky, které jsou vynikající do salátů. Pustíme-li se pak do vaření orientálních pokrmů, setkáme se s uradem – malým, šedobílým, pravidelného tvaru. Obsahuje dvojnásobné množství proteinu než maso. V Indii se často používá do chuťovek nebo se mele na prášek a fermentuje a používá se k přípravě lehkých a nakypřených jídel. Oblíbený je také channa čili čana (jak se správně vyslovuje), je o něco větší než sója mungo. Má pronikavou nasládlou chuť. Lze ho také nahradit půleným žlutým hrachem. Báječná je také cizrna, kterou rovněž není už problém sehnat a která je stále oblíbenější. Někdy se jí také říká garbanzové boby. Je velmi vydatným zdrojem proteinů. V Indii ji konzumují k snídani vařenou se strouhaným čerstvým kořenem zázvoru. Z luštěnin je možné připravit mnoho chutných pokrmů, jakých, to si prozradíme příště. -daš-