Jak to vidíme my

„Jdu si nakoupit jenom základní potraviny,“ oznamovala sousedka. A myslela tím, jak se pak ukázalo, máslo, mléko a rohlíky. Nedávno například jedna žena řekla, že si pořídila kredenc na základní potraviny, což – jak se později ukázalo – byl podle ní kokos, kečupy, rozinky, omáčky, pudingy, palačinky, hořčice... Tedy ochucovadla a podobně. Je zvláštní, jak se lidé velmi liší v chápání toho, co je základní potravina. A to i „obyčejní“ strávníci, bez přihlédnutí třeba k vegetariánům...

Je vlastně podivné, co je na tom základního, přijít z nákupu, sednout si, namazat si máslem rohlík a zapíjet to mlékem. Je faktem, že v malých krámcích nabízejících potraviny je chleba, rohlíky, mléko a máslo tím základním. Je to ale trochu jako z 50. let, chybí ještě vepřové maso a vejce. Obecně se ovšem tak nějak takzvané základní potraviny definují – snad ze setrvačnosti. Někdy je tam maso, někdy ne, ale vždycky jsou tam rohlíky, máslo, mléko. Bez másla, rohlíků a mléka se přitom člověk obejde dost dlouho, někdo navždy. Proč jsou to tedy základní potraviny? Jsou to ty nejlevnější? To už také ne.

Jiný úhel pohledu Náš organismus to vidí jinak. Pro něj je základní zřejmě vláknina, minerály, vitamíny a podobně. A kde je vlastně mezi našimi základními potravinami zelenina, která je pro naše zdraví mnohem základnější? Zelenina, obiloviny, luštěniny, a tak bychom mohli pokračovat dlouho, například také místo mléka zakysané mléčné výrobky. Nikdy jsme je mezi základními potravinami jmenovat neslyšeli. Ovoce také ne.

Ne že by nebyl skvělou lahůdkou čerstvý chleba z kvásku a bez chemie, namazaný tím nejlepším „pravým“ správně rozměklým máslem. Ale je to opravdu lahůdka a rozhodně ne základ.

Je tedy otázkou, zda se mají základními potravinami nazývat ty zcela nezbytné pro naše zdraví, anebo třeba ty, které kupujeme nejčastěji, denně, podle své chuti.

Když nahlédneme za hranice Zjistíme, že základ své stravy má i každý národ jiný. Pro většinu světa je to rýže, pro zbytek pak obiloviny. Podle principu jing a jang se nacházejí v samotném středu, v rovnováze mezi jing a jang základní, neutrální potraviny – a to je právě celozrnná rýže, případně i mrkev. Pro celou středomořskou stravu je to zase olivový olej, ovoce, zelenina, ryby a mořské plody. Hlavní roli stravy Jihoameričanů pak hrají luštěniny, fazole, kukuřice. Své základní potraviny má prostě každý jiné, a to i u nás.

Rohlík a máslo - základní spojení? U nás je například takový odvěký úzus mazat na rohlík máslo, které se pouze částečně před lety, kdy k nám vtrhly margaríny, vyměnilo za margarín. Ale máslo není nutné, stejně jako průmyslově vyrobené pomazánky se zeleninou. Ty bohatě nahradí čistý tvaroh, do kterého se zamíchá čerstvá zelenina a koření. Ale pokud jde o ten rohlík, jde na něj i třeba nalít olej. Vždyť rohlík, to je vlastně zmenšený bílý chleba, tak jak ho zná celé Středomoří či Balkán. A plátky bílé veky jsou přece vynikající polité olivovým olejem, obložené rajčetem a bazalkou. Našincům s nadváhou a hypertenzí by to prospělo, vyměnit silnou vrstvu másla za olivový olej. Pro naše konzervativce to možná bude těžké, není to totiž pro nás úplně normální, ale třeba pro Kréťana je to naprosto běžné a slouží to jeho zdraví. Tím chceme říci, že není třeba vyměnit najednou všechno, zavrhnout máslo i rohlík, ale je vhodné si rozšířit paletu jídel. Ani bílý rohlík nemusíme navždy opustit, hodí se třeba po sportovním výkonu, zatímco rohlíkem celozrnným začneme den u snídaně.

-ag- Foto: http://www.isifa.com/