Ovšem ačkoli bylo nutné dělat kompromisy, kuchyně i dnes působí velmi moderně a splňuje současné požadavky.

„Tenhle dům jsme stavěli nový, místo na kuchyni už tedy bylo předem dané,“ říká paní domu. „Měla jsem zkušenost jen s panelákovou kuchyní, protože předtím jsme bydleli v bytě. Ta byla sice hezká, ale nevyhovovala ve všem. Především byla dost malá, chtěla jsem tedy určitě kuchyni větší. Už jsem také věděla, jak budou v nové kuchyni uspořádané jednotlivé zóny, pokud jde o praktičnost, jak by měla být vybavená, a také jaké úložné prostory a kde by tam měly být. Kuchyňskou linku jsme objednávali v kuchyňském studiu Sýkora, oni udělali návrh, ale je pravda, že jsem už přišla s přesnou představou, co chci, takže se spíše jen upravovaly rozměry skříněk, aby odpovídaly dispozicím místnosti a podobně.“

Ústředním prvkem kuchyně měl být od počátku ostrůvek, ten si majitelka velmi přála. Původně měl nést i malý kulatý stůl, aby se u něj dalo posedět s kávou nebo ráno u snídaně. „V tom mi ale ve studiu nevyhověli, řekli mi, že to nedělají. V ostrůvku jsou také zásuvky na nejrůznější drobnosti, já jsem si přála prosklená čela. To byl tehdy také problém, protože se to z bezpečnostních důvodů nedělalo – sklo se dá prokopnout a někdo se může zranit. Ale trvala jsem na tom, tak mi vyhověli.“

Majitelka si také přála rampu nad ústředním oknem kuchyně, bylo nutné zajistit osvětlení v této části pracovní plochy a u okna ho nebylo možné řešit podlinkovým světlem.

Stále je co zlepšovat

Kuchyně má tvar písmene „U“, které je prodloužené na jedné straně. Korpus linky je z lamina, dvířka z fóliovaných MDF desek. Na pravé straně začíná sestava ve spodní části zkosenou skříňkou, kde jsou talíře, v další skříňce jsou mísy, prkénka, plastové dózy a podobně. „Uprostřed je zabudovaný odpadkový koš, je sice určený na tříděný odpad, ale ty přihrádky jsou hrozně malé, tak do něj netřídím, ale mám tam také prostředky na nádobí a úklid. Na tříděný odpad mám místo ve spíži.“

V sousední skříňce jsou hrnce a podobné nádobí, pak následuje myčka, hned vedle ní je trouba a varná deska, v poslední, opět zkosené skříňce jsou kuchařky a podobně. Pracovní deska je protažená pod druhým oknem až k protější zdi, a rozšiřuje tak pracovní plochu o cenný prostor na odkládání věcí, potřebných například při stolování. V horní linii jsou ve skříňkách hrnečky a skleničky. „Pracovní deska byla původně mramorová,“ pokračuje majitelka, „za což jsem tenkrát také nebyla moc ráda, ale tehdy to byl k tomuhle typu kuchyně standard. Líbily se mi dřevěné desky, ale takové k němu nedávali, nekombinovali lamino a dřevo. Dneska už je to samozřejmě všechno jinak, ale před lety to byl velký problém. V mramorovém provedení byly i sokly skříněk, a to se mi také nelíbilo. Chtěla jsem je v barvě dvířek. Když kuchyni přivezli a postavili a začali tam dávat ty mramorové sokly, tak jsem je vrátila.“Jedinou změnou prošla v kuchyni právě pracovní deska, po deseti letech byla hodně opotřebovaná. Nová v tmavě šedém odstínu z vysokotlakého lamina dodává kuchyni nový, decentní nádech.

„Kdybych si navrhovala kuchyni dnes, dala bych v každém případě pryč horní skříňky. Za prvé tam nedosáhnu a za druhé tam jsou věci, které se nepoužívají skoro vůbec – skleničky, které využijeme jedenkrát do roka, navíc se tam chytá prach, dala bych všude jen poličky a na ně věci, které se pořád používají. A také bych si nechala udělat výsuvy do spodních skříněk, ty jsou velmi praktické, protože lze bez problémů využívat celý úložný prostor.“

Kuchyňské spotřebiče jsou moderní, ale spíše standardní, dobré kvality, a bez zbytečných funkcí, které by nebyly využívány. „Mám ráda klasiku,“ potvrzuje majitelka. „Troubu mám třeba elektrickou s horkým vzduchem, ale nepoužívám ho, peču jen na spirály. Ale jsem naopak ráda za kvalitní přístroj na espreso.“

Foto a text: Dana D. Daňková