Odpůrci myček argumentují pořizovací cenou, agresivními tabletami, nebo tím, že spotřebuje i proud za zahřátí vody. Příznivci zase komfortem mytí, ušetřeným časem i vodou. Každý si ale sám musí zvážit všechny aspekty, nejen nižší spotřebu vody. Diskutabilní je také srovnávat nesrovnatelné: pořizovací cenu myčky a cenu hadříku na nádobí.
Je to tak, že ti, kdo myčku zatím nemají, jí buď nedůvěřují, nebo si ji přejí. Ti, kdo už ji koupili, na ni většinou nedají dopustit. Možná s jednou výjimkou, lidí, kteří ji rychle nevyklízejí. Aby byl klid a zachován pořádek, myčka totiž potřebuje jedno jediné: po umytí včas nádobí vyndat do kredence, polic, šuplíků.
Myčka umí všechno: šetří, je tichá a bezpečná, výborně myje a leští a odstraňuje nepořádek v kuchyni. Všechno platí absolutně kromě toho posledního bodu, který platí relativně. To je totiž věc organizace, a když přejde v dezorganizaci, láska k myčce se změní v nelibost. I když směřuje k osobě, ne spotřebiči.
Myčka nádobí
Ušetřený čas? Záleží na nás
Když je myčka „nevyndaná“, člověk se už někdy ptá, jestli by nebývalo rychlejší všechno to nádobí umýt bez přípravy rovnou v ruce než myčku chystat, čistit filtr, vkládat tablety (a to už je maximálně jednoduchý krok, namísto soli, prášku a leštidla...), a ještě všechno nádobí otřít a potom eskamotérsky urovnat tak, aby se ho do myčky co nejvíce vešlo, zároveň si nepřekáželo a ještě se křehké sklo nerozbilo. (Dnes už ale není nutné myčku přecpávat, senzory si určí, kolik vody na umytí nádobí bude stačit.) U ručního mytí ale statisticky trávíme dva týdny v roce nonstop. Příprava myčky a nádobí do ní zabere kratší čas, ovšem pokud je včas vyprázdněná. K tomu ušetříme významné množství vody (až 50 - 60 litrů na jedno mytí).
Extrémní příklad
Myčka umyje nádobí sama, ale právě že „jenom“ umyje. S tím ostatním se jí musí pomoci. A jak si to zorganizujeme, je na nás. Příklad: jeden líný člověk měl brzy po koupi myčky v kuchyni ještě větší chaos než předtím. A divil se tomu. Rovnáním talířů a hrnků do myčky se tak naprosto a nadlouho vyčerpal, že vrnění konečně zapnuté myčky mu znělo jako rajská hudba, a rozhodně se po domytí nehodlal znovu namáhat, aby z ní nádobí vyndal. Jen ať si v myčce počká, než nabere sil. To by ani tak nevadilo, kdyby okamžitě nezačal další nádobí špinit ve velkém.
Myčka nádobí
Dvě myčky – a je klid
A to je vše, někdo zkrátka spoléhá na šikovnost myčky až příliš. Ale výrobci vyvinuli už naprosto organizačně dokonalý systém myček dvou, ze kterých se opravdu nikdy nádobí nevyndavá do žádných polic, kredencí, šuplíků, ale přestěhuje se postupně, jak se špiní, právě do té myčky druhé. A ta se potom zapne, zatímco špinavé nádobí se odkládá do vyprázdněné myčky první.
…A co na to třeba jedenáctileté děti? Například: „Myčka je dobrá, protože nemusím mejt nádobí, …ale já jsem ho vlastně skoro nikdy nemyl (nepamatuje domácnost před příchodem myčky, pamatuje jen pokyn, že má myčku vyndat). Dříve zněla výčitka směrem k teenagerovi: „tys neumyl/a nádobí!“, dnes „tys nevyndal/a nádobí!“, tedy jen sloveso se změnilo.
Myčka nádobí
Foto: www.thinkstock.cz