Lžíce bývaly i důležitou výbavou trampů, zastrčené ve vysoké pochodové botě, byly nazývány „žracák". Může být protikladnějšího pojetí tohoto nástroje než absintová zdobená děrovaná lžička, atribut prokletých básníků a jejich kavárenských pitek?
A ještě extra modely
Lžičky s dlouhou rukojetí jsou dnes neodmyslitelnou součástí caffè latte. Někdy mívají na rukojeti jakési zatáčky, jimiž je možné je zachytit na okraj sklenice. V anglofonních zemích je hledejte pod názvem ice tea spoon.
ČTĚTE TAKÉ:
- Nákupy do kuchyně: Elegance a domácí atmosféra v jednom
- Jak správně připravit jíšku
- Novinky ve spotřebičích: zima bez ledu a horko bez tepla
Dobře známé jsou lžičky na absint, které se kladou napříč sklenkou, jsou perforované a hodně zdobené. Jsou určeny k tomu, aby se na ně kladla kostka cukru, přes kterou se přelévá voda. Kdysi se na nich cukr zapaloval, aby bylo větší divadlo.
Zcela svébytným modelem jsou lžičky na krmení dětí. Normální lžička je zalomena do strany, aby se rodič trefil svému potomkovi do pusy. Vyrábějí se většinou pro praváky a počítá se, že děti budou krmit na „forehand“.
Čím servírovat
Lžíce
Nejrůznější vařečky se vlastně také považují za lžíce. Na míchání salátů se na jihu Evropy vyvinula dvojice dlouhé a široké lžíce a podobně tvarované vidličky. Na severu se naopak používají modely, které vypadají jako bez rukojeti.
Špagety se dávají na talíř naběračkou, která má po straně oblé zoubky, aby těstoviny nepadaly. A na omáčku, která se nalévala z omáčníku, se používala naběračka s hubičkou po straně. To jistě zdaleka není všechno. Ještě tady máme lžičky na med, které jsou vlastně takovými paličkami, a třeba takové „ptákoviny“, jako jsou lžičky na třešně, které jsou ve skutečnosti určeny ke střílení pecek.
Žádná Američanka se neobejde bez sady odměrek, většinou umělohmotných, na různé objemy, rozumějte počty lžic přísad, které se používají k vaření.
Titulní foto: Thinkstockphotos.com