Bulharsko leží na hranicích Evropy a Orientu, z obojího si bere to lepší. Samozřejmě. Dospělí si tady mohou zavzpomínat na radostné dětství a hledat nostalgicky to, co tady už samozřejmě není. Služby se u Černého moře již před několika lety zlepšily a dnes jsou na standardní evropské úrovni. Pro děti je tu pohoda písečných pláží, kde se dají stavět hrady a vůbec, bezstarostně se čvachtat. Děti a mládež, které již dokážou číst, si mohou užívat exotiku bulharské řeči. Azbuka podobně jako řecká alfabéta vypadají jako tajné písmo a jejich luštění je skvělá zábava. Po prázdninách mohou děti ohromovat spolužáky.
Napřed ta nostalgie
Tarator, Foto: CK Alexandria
Pilířů bulharské letní kuchyně je několik. Na prvním místě zůstává letní polévka tarator. Je snadné udělat si ji doma. Tajemství taratoru spočívá v tom, že je třeba okurky nakrájet na kostičky, a nikoli je mučit na struhadle, jak se u nás obvykle upravují. Další kouzlo je v kyselém mléku, které je v Bulharsku jiné. Pak už jen kopr a česnek, olej, sůl, pepř a případně ořechy.
Kjufteta a Ljutenica, Foto: CK Alexandria
A pak je tu čevabčiči, jehož skutečný a pravý bulharský vzor se jmenuje kebabčata anebo také kjufteta. Obojí jsou „takové karbanátky“ – Bulhaři prominou – z mletého masa. Ty první se vyvalují do válečků (viz titulní foto), ty druhé do placiček. Jejich lahodnost tkví v kvalitních surovinách, respektive v tom, že se mleté maso ničím nenastavuje. Spolu s malými smaženými rybičkami tvoří dohromady nostalgickou vůni přímořských promenád. Onu neopakovatelnou vůni podbarvenou lehce přepáleným tukem.
Trochu cizích slov
Šopák, Foto: CK Alexandria
Bulhaři dali Čechům jednu nenahraditelnou dobrotu, a sice šopský salát, dnes již důvěrně nazývaný „šopák“. Pod tímto označením se skrývá adoptovaná a obecně milovaná kopie originálu, který má vypadat následovně: k rajčatům, okurkám a cibuli se přidávají papriky, které se ovšem musí oloupat. Octem se šetří, s olejem se naopak zachází rozmařile. A nakonec přijde bílý sýr, kterému se tady říká sirene. Trochu se podobá našemu „balkánskému“, ale je kompaktnější. „Šopák“ se nejmenuje podle nějaké šopy, tedy po moravsky půdy, ale podle Šopů, kteří žili u hlavního města Sofie.