Stuttgart je „hlavním městem“ Bádenska-Würtenberska. Sami obyvatelé o sobě rádi říkají, že jsou ze Švábska, což je historické území, které v minulosti zahrnovalo i další části sousedních spolkových zemí. Stuttgart je milé a klidné město, které nemá mnoho historických památek mimo paláce Ludwigsburg, jemuž se také říká malé Versailles. Oslní ovšem všechny návštěvníky, kteří mají rádi design, moderní architekturu a hlavně auta.

Muzea přepychových aut

Se jménem města jsou spojeny dvě významné evropské automobilky. Ačkoli každá z nich soupeří o trochu jiné zákazníky, obě dvě se ve Stuttgartu ucházejí o zájem návštěvníků ve svých muzeích.

ČTĚTE TAKÉ:

Doma jsou zde Porsche a také Mercedes. Obě dvě firmy vystavěly v minulém desetiletí nová a elegantní muzea, kde si můžete prohlédnout nejrůznější vozy, které ta či ona firma vyráběla: historické klenoty s polstrováním z pravé kůže, doplňky ze vzácných dřev a chromovanými blatníky, rozverná auta šedesátých let, kdy bylo místa dost a pohonných hmot také, závodní kousky na uzavřené okruhy i moderní vymazlené modely. Každý si tu rozhodně najde něco, čím se rád pokochá. Do Porsche Museum i Mercedes-Benz Museum je vstup zdarma, a tak nemusíte řešit, zda navštívit jedno, nebo druhé, a můžete vidět obě.

Co si dát k obědu

Stuttgartský region má dvě jídla, která vystavuje jako své typické speciality. První z nich je poněkud bizarní kombinace dušené čočky s párkem a se spetzlemi. Je to jídlo pro milovníky sytých pokrmů, kteří nehledají žádné moderní experimenty. I druhá místní specialita je z podobné kategorie. Vaří se zde taštičky, Maultaschen, které se plní špenátem, hovězím masem nebo podobnými pochutinami. Jsou to takové větší ravioly, které se zalévají máslovou omáčkou nebo se podávají ve vývaru. Variant je spousta nejen domácích, ale i průmyslově vyráběných. Stejné je to i s historkami, jak toto jídlo vzniklo.

Tajemná historie taštiček

Ta nejzábavnější je o mlsných mniších. Bylo nebylo v klášteře v Maulbronn (odtud by mohl pocházet název Maultaschen) chtěli mniši schovat v době půstu maso tak, aby je bůh neviděl, a tak je zamotali do těsta. Někdy se těmto taštičkám také říká Herrgottsbescheißerle, což by se česky přeložilo přibližně jako boží šidítka. Někdy se tyto záměry připisují prostým věřícím - protestantům, uprchlým z Itálie. Lesy kolem kláštera Maulbronn jich prý byly plné. Italští náboženští běženci přinesli na jih Německa nejen tyto taštičky, které jsou na první pohled kopií raviol nebo tortellin, ale také brambory, spatzle, sestřičky gnocchů, nebo vojtěšku. Každopádně to dříve bývalo jídlo chudých, které dokázalo dát novou a dobrou chuť kuchyňským zbytkům.

Titulní foto: Thinkstockophotos.com; foto: Stuttgart tourist