Některé jsou dokonalé a na jejich funkci se snad nedá nic vylepšit. To ale neplatí o materiálu; a tak dřevo střídá plast, místo hliníku přichází nerez. Přitom staré jméno zůstává, jako třeba v případě obyčejného kuchyňského prkénka: deska, která chrání stůl nebo kredenc (a dnes moderní pracovní desku) před rozřezáním a poničením. Jak název říká, je to kus prkna, dřevěná deska. A ten starý zažitý název se paradoxně přenesl i na novodobé krájecí desky, kterým se i na oficiálním označení výrobku říká skleněné nebo plastové krájecí prkénko.

Osvědčený kousek z kredence nejen na knedlíky

Znáte přednosti vaření v páře? Máte v šuplíku jednoduchý kulatý pařák s dírkami? Nestačíte si pořád vybrat a koupit parní hrnec? Splňujete-li všechny tyto podmínky, pak pařák vyndejte a začněte používat. Všestranně a kreativně – nejen na knedlíky. Rychlost jeho použití pravděpodobně nic nevyváží. Vedle nepatrných nákladů je výhodou pařáku to, že se na něm nic nevysuší. Chuť i vůně pokrmů také zůstane zachována. Jenom jedna věc – vynecháte už archaický aluminiový. Pokud ještě v koutě kredence přežívá, vyměňte jej a raději na pultě obchodů sáhněte po novém, elegantním a lesklém nerezovém vějíři.

ČTĚTE TAKÉ:

Gurmáni vědí, že ryba je nejlepší vařená, doplněná širokou škálou vůní koření, bylinek a případně i omáček. Vědí také to, že ji nevaříme ve vodě, ale že kopr, citrón a hrubá sůl nejlépe doprovodí rybu připravenou velmi šetrně v páře. Výborně se připraví na pařáku brambory, ale také chřest, brokolice a další jemná zelenina.

Tip: asijský pařák

To, co známe v hliníku, mají v Japonsku z bambusu. Teď si ekologický bambusový pařák můžeme koupit i u nás. Trojdílný napařovač z přírodního bambusu má na dně rošt o průměru 20 cm. Vloží se do hrnce nebo hluboké pánve s trochou vody a dále je postup již známý. Výsledkem je dobrá zelenina nebo ryba. Bambusový pařák se nemyje, pouze se otírá houbičkou.

Hodno pozornosti: petrželák

Kameninový hrnec s otvory po celém plášti, to je klasický petrželák. Petržel je zasazená v zemině a její větévky prorůstají otvory, odkud se uštipují podle potřeby. Naplnit jej částečně můžeme ale také vodou a petržel do ní naaranžovat. Stačí pak postavit na polici, stůl nebo okno a pohled na zelenající se hrnec vyvolá přímo „jarní náladu“.

Dekorativní sádelňáky

Kameninové světlé nebo tmavé vysoké soudky s dvěma uchy, jak název napovídá, sloužily k uskladnění sádla. Vyškvařené, tekuté sádlo se nalilo do čistě vymytého a vysušeného sádelňáku, který se pak pokryl hustým plátnem a dal se do chladu. Pro nás z toho plynou dva tipy, jak využít sádelňák a vyškvařit doma sádlo. Kouzelné hrnce stojí možná ještě zapomenuté někde na trámu na půdě. A pokud ne, určitě budou ve starožitnostech nebo bazaru. Nasypat se do nich dají ořechy a jiné suché plody, vhodné jsou i na suché potraviny, jako je hrách, sója nebo třeba čočka. Sloužit může i k ryze dekorativním účelům – naaranžujte do něj květinovou suchou vazbu.

K čemu je zdiskreditované sádlo?

Léta jsme byli varováni před sádlem v kuchyni. A tak někdo jeho chuť ani nezná, a když už je využívá, tak třeba v případě alergií k promazávání kůže – jako čistý tuk bez konzervantů, parfémů a jiných aditiv je, jak říkají lékaři, lidské pleti nejbližší.

Pokud ovšem netrpíme nadváhou či vysokým tlakem a můžeme si občas dopřát smažené jídlo nebo chleba se sádlem a cibulí, zkusme si sádlo doma vyškvařit. Budeme je potřebovat i při přípravě mnoha různých dezertů a sladkých pamlsků; třeba na ty z čínské gastronomie. Sádlo uchováváme v zavařovací sklenici nebo v plastové dóze v chladničce nebo studené spíži; pojmout celou věc ale můžeme i tradičně a využít opět pravého sádelňáku.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com