Největší květy naší zahrady


Autor: Thinkstockphotos.com
Cuketa se stala věrnou společnicí našich letních jídelníčků. Už jsme se ji naučili pěstovat, což není nic těžkého, ale také jsme se naučili jíst plody mladé a jemné. Je třeba postupovat do stále vyšších pater gastronomických požitků, které tato rostlina poskytuje. Vzhůru na květy!
Autor: Thinkstockphotos.com
ČTĚTE TAKÉ:
Jak se k nám dostala?
Původní prababičky dnešní cukety byly odkudsi ze Střední Ameriky. Moc se těm dnešním nepodobaly, vypadaly spíš jako kožnaté dýně. Tamější indiáni jim říkali těžko vyslovitelným jménem Askutasquash. Angličtina dodnes používá pro označení některých dýní druhou polovinu slova. Chvíli to trvalo, než si u nás v Evropě cukety našly své místo na talířích. Nejlépe se s ní vypořádali mlsní Italové, kteří pochopili, že dýně jsou dobré, když jsou mladé. A protože se italsky řekne dýně zucca a malá dýně zucchina, hned víme, odkud vítr fouká. Od 18. století se pak zahradníci věnovali šlechtění a křížení této rostliny. Výčet současných odrůd je už pěkně dlouhý.
Není květ jako květ
Cuketa patří do rodiny tykvovitých rostlin, které jsou charakteristické tím, že jsou často dvoudomé. Znamená to, že mají dvojí květy – jeden s bliznou a jeden s prašníky a pylem. Pro kuchyňské použití se berou většinou květy samičí, tedy ty, pod nimiž můžeme tušit vznikající cuketu, a nikoli ty, které trčí na bledém stonku.
Nejlépe smažit, ale můžete i vařit
Autor: Thinkstockphotos.com
Titulní foto: Thinkstockphotos.com








Komentáře
Přidat příspěvek
Načítám komentáře...