Největší květy naší zahrady

Cuketa se stala věrnou společnicí našich letních jídelníčků. Už jsme se ji naučili pěstovat, což není nic těžkého, ale také jsme se naučili jíst plody mladé a jemné. Je třeba postupovat do stále vyšších pater gastronomických požitků, které tato rostlina poskytuje. Vzhůru na květy!

V zemích, kde cuketa roste jako o závod, tedy tam, kde je dostatečně teplo, se za delikatesu považují i květy. U nás jsou zatím k dostání jen málo, protože jsou křehoučké a je třeba je konzumovat bezprostředně po tom, co byly utrženy. Pro svou choulostivost jsou i dost drahé. Není to tedy artikl pro zelinářská hokynářství, natož pro velkoobchody. Jsou vyhrazeny pěstitelům a milovníkům ojedinělých kulinářských zážitků.

ČTĚTE TAKÉ:

Jak se k nám dostala?

Původní prababičky dnešní cukety byly odkudsi ze Střední Ameriky. Moc se těm dnešním nepodobaly, vypadaly spíš jako kožnaté dýně. Tamější indiáni jim říkali těžko vyslovitelným jménem Askutasquash. Angličtina dodnes používá pro označení některých dýní druhou polovinu slova. Chvíli to trvalo, než si u nás v Evropě cukety našly své místo na talířích. Nejlépe se s ní vypořádali mlsní Italové, kteří pochopili, že dýně jsou dobré, když jsou mladé. A protože se italsky řekne dýně zucca a malá dýně zucchina, hned víme, odkud vítr fouká. Od 18. století se pak zahradníci věnovali šlechtění a křížení této rostliny. Výčet současných odrůd je už pěkně dlouhý.

Není květ jako květ

Cuketa patří do rodiny tykvovitých rostlin, které jsou charakteristické tím, že jsou často dvoudomé. Znamená to, že mají dvojí květy – jeden s bliznou a jeden s prašníky a pylem. Pro kuchyňské použití se berou většinou květy samičí, tedy ty, pod nimiž můžeme tušit vznikající cuketu, a nikoli ty, které trčí na bledém stonku.

Nejlépe smažit, ale můžete i vařit

Květy cuket mnoho kreativity nenabízejí. Většinou se smaží v těstíčku, které se často podobá japonské tempuře. Ale nabízejí se i nejrůznější variace těstíčka, do něhož můžeme přidat jemná koření nebo třeba sýr typu parmezán. Smaží se květy i s malou cuketou, ale častěji jen žlutá koruna. Francouzské hraní s jídlem nabízí i „polosyrovou“ variantu. Květ se podloží kornoutkem z pevného potravinářského papíru, aby plaval na povrchu, a cuketka se rychle povaří ve vývaru, aby květ příliš nesplihl. Ke všem variantám se výborně hodí čerstvé sýry.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com

+ Přidat inzerát