Mateřídouška obecná rostla dříve na kdejaké mezi. Má ráda slunná stanoviště a chudou půdu. S rozvojem hnojení a zavlažování se její životní podmínky trochu zhoršily.

Nepomáhá jí ani chalupářská posedlost neustálým sečením trávy. Její keříky potřebují mít minimálně deset centimetrů, občas ale dorůstají až třiceti. Mattioli popsal ve svém herbáři její květenství takto: „Květ při vrchu vyskakuje, okrouhlý jako koule, brunátný, maje v sobě přimíšené částky bílé.“ Kvete od června až do září. Teď na konci léta můžeme posbírat její poslední vonné snítky.

ČTĚTE TAKÉ:

Oblíbenkyně věštkyň a mistrů balzamování

Květina byla oblíbená již ve starém Egyptě. Vzhledem k jejímu vysokému obsahu antiseptických látek nikoho nepřekvapí, že tinktury a oleje s mateřídouškou se používaly při balzamování mumií. Řekové ji zase pálili na posvátných místech a její dým měl posilovat bojovníky na válečná tažení. Své místo měla mateřídouška i po bitvách. Válečníci ji používali do koupele nebo jako léčebný olej. Odtud už je jen krok k tomu, aby ji Římané mohli upotřebit jako jednu z předních surovin ve voňavkářství. V tomto oboru ostatně zůstala královnou dodnes.

Ve středověku měla svůj symbolický význam. V dobách křížových tažení ji vyšívaly dámy na šátky pro své rytíře, většinou v kombinaci s včelou. A konečně spolu s majoránkou, sporýšem a myrtou byla nedílnou součástí nápoje lásky, který vařily čarodějnice.

V kuchyni je dobrá na pečení

Mateřídouška, v květomluvě symbol odvahy, neutuchající lásky i fyzické odolnosti, je v kuchyni velmi vděčným kořením. Má vysoký obsah tříslovin, a tak se velmi dobře hodí na všechna dušená i pečená masa. Dokáže velmi snadno nahradit aromatičtější středomořský tymián, s nímž patří do jedné rodiny. V létě ji můžeme používat čerstvou do nejrůznějších salátů, pomazánek nebo omelet. Její poměrně intenzivní chuť dobře ladí především se slanými pokrmy. Sušením ztrácí jen velmi málo ze svých dobrých vlastností, a tak můžeme přichystat zásoby i na zimu.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com