Václavky jedlé i nejedlé: dejte pozor na délku varu a na záměnu s prudce jedovatou houbou

Václavky
Václavka smrková

Autor: Shutterstock.com

Václavky dostaly své jméno podle svátku sv. Václava, kdy se v lese objevují nejhojněji. Houbaři si je ale nosí domů často už od začátku září. Jedlé jsou pouze po řádné tepelné úpravě.

Václavek se v lese vyskytuje více druhů, nejčastěji je zastoupena václavka smrková (Armillaria ostoyae), která se vyznačuje výraznými tmavohnědými až černohnědými šupinami a parazituje, jak název napovídá, na smrkovém dřevu. Velmi podobným druhem je václavka hlíznatá (Armillaria gallica); ta se od smrkové liší ztloustlou bází třeně a najdeme ji především na dřevě listnatých stromů, většinou pařezech a kořenech. Oba druhy jsou jedlé až po tepelné úpravě, přičemž délka varu by měla být minimálně 20 minut.

Václavky
Václavka smrková

Autor: Shutterstock.com

Nedostatečně uvařené václavky způsobují zvracení a průjmy, takže se rozhodně nehodí ke smažení ani grilování; taková úprava je příliš krátká a nedosáhneme při ní dostatečně vysoké teploty. Václavky pochopitelně nemůžeme ani sušit.

Protože nohy václavek jsou příliš tuhé, zpracováváme jen hlavičky. Tradičně se nakládaly do sladkokyselého nálevu, v dnešní době se těší oblibě václavkový guláš.

Václavky
Václavka hlíznatá

Autor: Shutterstock.com

Guláš z václavek

Suroviny: 500 g kloboučků václavek, 1 cibule, 1 chilli paprička, sladká paprika, kmín, 2 lžíce hladké mouky, sůl, pepř, smetana ke šlehání, olej

Postup: Nadrobno nakrájenou cibuli osmahneme na oleji, zaprášíme červenou paprikou a přidáme pokrájenou chilli papričku. Když cibulka získá krásnou červenohnědou barvu, poprášíme ji moukou, promícháme a přisypeme václavky. Zalijeme vodou nebo vývarem, aby byly houby ponořené, ochutíme solí, pepřem a kmínem a vaříme 20-30 minut. Na závěr můžeme přidat pro zjemnění smetanu.

Pozor na záměnu

Václavky mohou být snadno zaměněny se šupinovkou kostrbatou, kterou se sice neotrávíte, ale je tuhá a chutná nahořkle. Od václavek se šupinovky liší tím, že jejich šupiny odstávají a bývají seřazeny až do jakési pyramidy.

Šupinovka
Šupinovka kostrbatá má odstávající šupiny.

Autor: Shutterstock.com

Čepičatka j
Čepičatka jehličnanová má hladký klobouk a je prudce jedovatá.

Autor: Shutterstock.com

Fatální záměna však může nastat v případě čepičatky jehličnanové, která obsahuje stejné jedy jako muchomůrka zelená, a její konzumace může opravdu způsobit smrt. Roste v trsech na ležících kmenech a pařezech jehličnanů i listnáčů a na rozdíl od václavky má hladký klobouk s rezavě hnědými lupeny.

Komentáře

Načítám komentáře...