Každého asi napadne zabudovat do ostrůvku skříňky, a přidat tak kuchyni na úložných prostorech, kterých není nikdy nazbyt. Ostrůvek ve své podstatě nebývá nic jiného než samostatně stojící skříňka s pracovní deskou na vrchu. Pokud ale k němu z druhé strany hodláte postavit barové židle, nezapomeňte dopřát pracovní desce přesah, aby se pod ni vešly nohy sedících.

Tato varianta umožní členům rodiny nebo přátelům sedět s vámi v kuchyni a klábosit, zatímco připravujete večeři. V takovém případě se moc nehodí mít na ostrůvku i varné nebo mycí centrum, ačkoli to na fotografiích vypadá jako nápadité a moderní řešení. Představte si, že na vás kamarádka s drinkem v ruce kouká skrz páru valící se z hrnce, nebo na ni dokonce prská olej. Kupit před ni špinavé nádobí do dřezu také není estetickým požitkem.

Varné a mycí centrum na ostrůvku má i další nevýhody. Mastné fleky ze stříkajícího oleje se mohou objevit i na podlaze. Instalace rozvodů a digestoře navíc nebývá jednoduchá a může se nepěkně prodražit.

Promyslet bychom měli rovněž otázku, zda u ostrůvku budeme jen popíjet, nebo také jíst. Pracovní deska bude nejspíš ve stejné výšce jako linka, to znamená asi 90 cm, zatímco jídelní stůl pro pohodlné stolování bývá o poznání nižší. Mladším ročníkům možná nebude vadit jíst na barových židlích, ale postarší návštěva s tím může mít problém. Zvažte proto možnost vynechat přesah desky a místo něho na zadní stranu ostrůvku připevnit desku sníženou, třeba i sklápěcí, a postavit k ní obyčejné jídelní židle.

Rozměry a tvar ostrůvku se přirozeně musejí přizpůsobit rozměrům kuchyně. Vzdálenost od linky by měla být nejméně 90 cm, lépe však 120 cm, aby se v tomto prostoru mohly pohodlně pohybovat dvě osoby a skříňky se daly otevírat na obou stranách zároveň.

Co se týče designu, ostrůvek může být sladěn s kuchyňskou linkou, ale může s ní také plně kontrastovat, čímž se z něho stane nepřehlédnutelná dominanta. Malou inspiraci nabízíme v galerii.