Kde jste vyrůstal jako dítě vy?

Narodil jsem se v Ústí nad Labem, proto mi přátelé říkají, že jsem „mutant od chemičky“. Kvůli mým vážným zdravotním potížím se rodiče přestěhovali do Lužických hor a já jsem jim vděčný. Mám Liberecký kraj moc rád a zatím si nedovedu představit, že bych bydlel jinde. Významnou část dětství jsem strávil v malebné obci Prysk, kde jsme měli chalupu, a já tam prožíval skvělé prázdniny s babičkou, dědou a našim jezevčíkem Benem.

Bydlíte v rodinném domě, či bytě?

Na jaký styl nábytku si potrpíte?

Obdivuji starou dobrou Anglii. Vzbuzuje ve mně pocit pohodlí, tradice a domova. Mám rád dřevo, sklo a hodně světla. Zajímá mě kombinace tradičního stylu a moderního. V tomhle jsem hodně bláznivý a kreativní. Baví mě tradice v moderních technologiích. Asi si budu protiřečit, ale vzhledem k tomu mému nadhledu pro vše obdivuji vilu Tugendhat, která je geniální funkcionalismus. Takže mé, co mám rád, je asi odvozeno od momentálního stavu. Někdy jednoduchost a funkčnost, jindy anglické křeslo u krbu.

Která místnost je vašemu srdci nejbližší?

Ložnice, kde spím a mám svou postel. Tam se učím, pracuji, relaxuji, blbnu, prostě to, co dělají všichni. Velmi oblíbená je také koupelna, protože mám rád horkou vanu nebo dlouhé sprchování. Obzvláště na hotelech ze mě nemají moc radost, protože si dávám hodně dlouhý „sprcháč“. Často bydlím po hotelech a užívám si to. Koupelna a ložnice je pro většinu z nás ve znamení absolutního soukromí, zábavy a relaxu.

Jako herec jste při natáčení filmu 7 dní hříchů bydlel v hotelu v Jeseníkách. Jak na tohle období vzpomínáte?

Na ubytování při natáčení filmu 7 dní hříchů nikdy nezapomenu. Nejprve jsem bydlel asi týden ve Sport Hotelu v Dolní Moravě. Tam jsem měl dokonalé zázemí po šíleně náročných natáčecích dnech. Po většinu natáčení jsem ale měl k dispozici přenádherný patrový byt v rodinném domku u Sedlářů ve Vrbně pod Pradědem. Připadal jsem si jako velká filmová hvězda, protože jsem měl k dispozici opravdu luxusní zázemí. Je hrozně důležité, aby se člověk ve chvílích volna cítil dobře, protože pak když nastoupí do války jménem natáčení, tak je to neskutečný boj a musí ze sebe dostat maximum.

Jste často na cestách. Baví vás balit zavazadla?

Nesnáším balení kufru! Vždycky mám pocit, že si musím vzít s sebou všechno, kdyby se náhodou něco stalo. Nechápu, že i když mám stejný počet věcí, vždycky se mi to při návratu domů nějak nevejde do kufru. Když má člověk někde strávit třeba i dva měsíce života, musí si vždycky najít „domov“ v tom přechodném bydlišti. U mě je to spojené s postelí a musím poděkovat, že mám na ubytování zatím štěstí.

Máte nějaký sen, jak byste třeba chtěl v budoucnu bydlet?

Mám sen, věřím mu, přeji si ho, a proto se splní. Rád bych měl dům u moře. Rád bych, aby to byl dům živý a společenský. Aby měl vždy otevřené dveře pro rodinu a přátele. Vysněný nábytek nebo něco takového nemám, protože vždy záleží na celku, co se k sobě hodí. Mé oblíbené křeslo se třeba nebude muset hodit k tradičnímu řeckému domku… Ale pro své děti chci postavit dům ve větvích stromu, to chci!

Co je pro vás ve vašem soukromí nejcennějšího?

Na mém soukromí je nejcennější soukromí. Potrpím si na detaily. Mám oblíbené knížky, fotky, místo, kam celý den svítí slunce, mé nejvytrvalejší kytky, které už se naučily chodit samy pro vodu, mám zkrátka soukromí, ve kterém jsem já a ti, co mám rád.

Zažil jste někdy nějakou kalamitu?

Přísahám, že si to pamatuji. Byly to mé první narozeniny! Dodnes vidím ten okamžik, kdy se přede mnou otevřely dveře, na stole stál dort s jednou svíčkou, který byl úplně černý. On totiž hořel náš dům a my se museli evakuovat. Jinak naštěstí nemám odžité pohromy s bydlením a věřím, že mě žádné nečekají.

Jaká práce vás nyní zaměstnává?

Nejvíce mě teď zaměstnává divadlo, a to nejen Jiráskovo divadlo v České Lípě, ale hlavně to zájezdové. V září minulého roku jsme měli premiéru představení Dekameron a s tím teď jezdíme po naší republice. Ještě mě čekají nějaké povinnosti s filmem 7 dní hříchů, který je ještě v Česko – Slovenských kinech. V minulém roce jsem natočil krátkometrážní film Zítra režiséra Ladislava Plecitého, studenta FAMO. Na tento projekt jsem hodně hrdý, protože to točili mladí lidé a já rád pomáhám všem, kteří chtějí něco dokázat, protože vím, jak je důležité dostat správnou šanci a spolupracovat s lidmi, jež jsou inspirativní a profesionální. Žiji neskutečně skvělý život a jsem za svou práci velmi vděčný osudu, protože není nic lepšího, než dělat to, co vás baví a máte rádi.

Vizitka

Narodil se 1. ledna 1981 v Ústí nad Labem Vystudoval UMPRUM obor design malovaného skla Tři roky se věnoval novinařině a pracoval také jako moderátor v českých rádiích Jako scénárista vytvářel na TV Prima pořad Sauna V roce 2004 se stal na dva roky ředitelem Stálé divadelní scény v Novém Boru Nyní působí jako umělecký manažer Jiráskova divadla v České Lípě Je autorem divadelní hry Smím tě políbit, než chcípnu, která získala na děčínském divadelním festivalu 2008 cenu za scénář, herecký výkon a výtvarné ztvárnění Zahrál si ve filmech Hodinu nevíš, v hollywoodském filmu Red Tails a ve filmu 7 dní hříchů, který měl premiéru 1. listopadu 2012