Důkazem této politováníhodné reality byl až donedávna i zámek v Králově Dvoře, který chátrá již léta.

První historické zmínky o tomto objektu pocházejí z roku 1257, kdy zde měl zemřít král Václav I., velký milovník lovu, a právě Králův Dvůr byl jeho oblíbeným loveckým hrádkem. Tento historický objekt později hostil Karla IV. i jeho syna Václava IV.

Roku 1509 Králův Dvůr přechází po šlechtických majitelích na královskou komoru. V roce 1522 ho jako zástavu spolu s Točníkem získal Jan z Vartenberka (nejvyšší purkrabí království českého), po něm roku 1534 nejvyšší purkrabí pražský Wolf Krajíř z Krajku a po něm roku 1544 Jan z Valdštejna. V roce 1557 prodal Ferdinand I. Dvůr Janu staršímu z Lobkovic, ten zde v roce 1585 nechává postavit renesanční zámek, což dokládá dodnes portál s jeho erbem i erbem jeho manželky Johanky z Kolowrat a letopočty na nástěnných malbách v přízemí. Do roku 1590 bylo vybudováno západní a východní křídlo a Lobkowicové nechali vybudovat západní okrasnou zahradu.

Roku 1594 však zámek přešel znovu na královskou komoru. Palácová stavba se stala centrem králodvorského panství a střídali se zde hejtmani Kralovédvorského a Točnického kraje. Za vlády Rudolfa II. po roce 1600 došlo k dalším stavebním úpravám. Získal tak dnešní podobu trojkřídlého patrového paláce s nádvořím obkrouženým ohradní zdí s arkádovou galerií. Roku 1705 zastavila královská komora objekt Karlu Přehořovskému z Kvasejovic. O pět let později už je majitelem zámku kníže Adam z Lichtenštejna, který po velkém požáru roku 1712 přestavuje zámek do barokního slohu. Jeho dědicové zámek vracejí královské koruně a ta jej roku 1860 prodává princi Emilu Fürstenberkovi. Tento rod je velmi podnikavý.

O CHÁTRAJÍCÍCH PAMÁTKÁCH JSTE UŽ MOHLI ČÍST:

Fürstenberkové zde vytvořili prosperující velkostatek a navázali na tradici zpracovávání železné rudy. Vždyť v Králově Dvoře stála již v roce 1595 první vysoká pec. V zámku však nesídlili a pouze jej pronajímali správcům panství.

Poválečné osudy

Královédvorský zámek vlastnili Fürstenberkové až do roku 1945, kdy jim byl na základě Benešových dekretů státem odebrán. Po tomto roce zde bylo zřízeno zemědělské odborné učiliště, v 70. letech se proměnil na byty, skladiště a posléze také historické prostory využíval Podnik výpočetní techniky v Nymburce. V roce 1988 navíc byla přes zámecký park postavena dálnice E5, což úplně zničilo zámeckou zahradu.

Pak přišla sametová revoluce, poměry se ještě zhoršily. Část zámeckého areálu se změnila v ilegální skládku odpadu a otevřené části přízemí v obydlí bezdomovců. Neutěšený stav zámeckých objektů vyvrcholil vyrabováním hlavní budovy a vypálením renesanční bašty v ohrazení zámecké zahrady. Nakonec zámek v Králově Dvoře získal podnikatel Josef Laun. Spolupracoval s nově založenou Nadací na obnovu zámku Králův Dvůr, pak se ale objevily spory s radnicí.

Snaha o obnovu zámeckého areálu

Město se nakonec rozhodlo zámek získat do svého vlastnictví. Koupě proběhla za poměrně kuriózních podmínek. Město Králův Dvůr totiž mělo s podnikatelem nevyřešené finanční spory a Josef Laun tvrdil, že mu radnice dluží mnoho milionů korun. Městské zastupitelstvo vyřešilo tento spor tak, že nabídlo podnikateli odkoupení zámku za 13,5 milionu korun. Ten souhlasil, a tak se zámek dostal do péče obce.

Radnice se ruin ujala a plánuje umístit do zámku muzeum jízdních kol s více než 1600 exponáty, galerii a knihovnu, jejíž jádro pochází ze 13. století, případně zázemí pro různé místní spolky. Město však na plánované rekonstrukce bude potřebovat velké investice, protože evropské fondy již téměř vyčerpalo na zakoupení historického objektu. Snad se radnici její záměr zdaří a zámek v Králově Dvoře přestane být veden v seznamu ohrožených památek na webu Národního památkového ústavu.