Bydlení celebrit: Petra Janů je kutil na baterky

Petra Janů (60) se nedávno odstěhovala do nového dejvického bytu. S objednáváním stěhováků se ale zabývat nemusela, bydlí totiž ve stejném domě a stejné chodbě jako dřív. Se „starým“ bytem ji dokonce spojuje zeď.

Petro, našla jste při stěhování mezi vašimi věcmi nějaký dávno zapomenutý skvost?

Naštěstí nejsem fetišista a nepotřebných věcí se s lehkým srdcem zbavuji průběžně. Je pravda, že jsem po velmi bolestné smrti manžela chtěla udělat za dosavadním životem tečku a jít dál „načisto.“ Zařízení a nábytek by mi muže stále připomínaly, zbytečně bych měla smutek v duši, a proto jsem vše dala do aukce. Pomohla mi s tím Tamara Svrčková se sdružením Protěž. Výtěžek půjde na seniory, je spousta nadací pro děti, ale na seniory nikdo nemyslí, a já k těm starouškům mám blíže.

Vaše stěhování, které probíhalo v rámci chodby pouze přes dveře, muselo být úplná brnkačka. Nebo se vyskytly nějaké potíže?

Nejdříve ze všeho jsem musela ten „nový“ byt zrekonstruovat a upravit si ho dle svých představ. Několik měsíců tam probíhaly stavební úpravy, v bytě „starém“ jsem už balila a navíc tam ještě měli stavební základnu dělníci. Nakonec jsem tedy nemohla pořádně bydlet ani v jednom z bytů, ale zvládla jsem to. Samotné stěhování byla pohoda, přenesla jsem si jen knížky, obrázky, oblečení...

Co jste si do nového bytu koupila jako první?

Vysněnou kuchyň! Sehnala jsme ji v Jindřichově Hradci a od ní se odvíjelo další zařizování. Pak jsem na jednom pracovním zájezdu navštívila dům s nábytkem, a tam jsem ji uviděla. Úžasnou sedačku! Cítila jsem se, jako když jsem v „plodové vodě“, a bylo mi jasné, že bez ní bych už byla navždy nešťastná. Samozřejmě, že ji mám doma.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Máte v kuchyni nějaké schopné elektrické pomocníky?

Pořídila jsem si úžasný kávovar na kafe a jsem na něm doslova závislá. Právě jsem si ten samý dala i na chalupu. Do kuchyně jsem si koupila indukční varnou desku a k ní nové nádobí, jelikož to staré by mi bylo k ničemu.

Co vás na zařizování bavilo nejvíce?

Takové ty drobnosti. Když člověk chodí po obchodech a má doma spoustu místa, může si kupovat blbůstky pro radost, které nestojí „milion“, ale vypadají hezky a tvoří příjemnou atmosféru. Mě osobně dostaly drátěné soupravy různých poliček do koupelny a do kuchyně.

Co třeba nějaké umělecké vázy?

Váz mám hodně, protože po koncertu to u mě doma vypadá jako v květinářství. Vázy jsem si ale chytře přendala z bývalého bytu, jelikož jsou z čirého skla a hodí se naprosto ke všemu.

Zdál se vám v novém první noc nějaký sen?

Musím přiznat, že jsem z toho stěhování měla docela strach. Přece jen jsem v tom starém bytě žila třicet let, ale když jsem najednou viděla ty holé stěny, klíče od něj jsem odevzdávala s neuvěřitelnou lehkostí. Přesto jsme měla takový zvláštní, neurčitý pocit či obavu, jak se budu cítit v bytě novém, zda si tam zvyknu. No a dopadlo to dobře! První noc jsem zalehla a spala jsem jako dudek. Pokud se mi něco zdálo, tak si to absolutně nepamatuji. Zabydlela jsme se docela rychle a v pohodě.

Kde doma nejraději odpočíváte?

No samozřejmě na vysněné sedačce. Uvařím si kávičku, sednu si na ni a čtu si, poslouchám muziku nebo koukám na televizi. Usrkávám to kafe a je mi krásně.

Momentálně jste na vaší milované chalupě u Jindřichova Hradce. Co jste dneska všechno dělala?

Dneska jsem koupila zem, vysypala jsem ji do skleníku a zasadila jsem bylinky, rajčata a okurky. Pěkně jsem je pohnojila a teď už je na přírodě, jak si poradí. Zda něco vypěstuju. Po „zmrzlých“ přijdou na řadu kytky.

Není vám tam samotné smutno?

Kdepak, já mám ráda klid a procházky po lese. Sama tu ale pořád nejsem, jezdí za mnou kamarádi a přátelé. To se pak vždycky vyřádím v kuchyni a uvařím jim nějakou dobrou, kalorickou staročeskou krmi. Nemluvím ani o grilování, to je přímo společenská záležitost, včetně nočního ožírání komáry, když sedíme u ohně.

Poradíte si, když se vám něco na chalupě rozbije?

Mám skvělého souseda, který umí práce všeho druhu. Ráda ho pozvu na víkend, předám mu seznam věcí, které je třeba opravit, a on to dá vše do pořádku. Já jsem kutil na baterky, nahodím akorát tak pojistky a vyměním prasklou žárovku.

Nemáte v chalupě sama strach?

Kdepak, chalupa vznikla z kaple, založené v 11. století, a patřil k ní klášter. I když byla později kaple odsvěcena, ta pozitivní energie v ní zůstala a chalupa je „promodlená“. Je ale pravda, že když jsme se sem s mužem poprvé přesunuli, on musel odjet pracovně do Prahy a já tu zůstala sama přes noc. Nahoře byla ještě stará půda a v ní lítaly kuny. Dupaly tak dokonale, že to připomínalo chůzi člověka, a já celá vyděšená zdrhla na noc k sousedům. Dneska už mám ty zvuky naposlouchané a spím tu jako mimino. Jen si to představte, ticho a do toho kvákají žáby, co víc si přát?

Ani bouřek se nebojíte?

Bouřky tady bývají úplně famózní! Za námi je nějaké měděné ložisko a tříská to tady pěkně. Nikdy nezapomenu, jak jednou přijel manžel za bouřky z Prahy a sotva za sebou zavřel dveře, spadla za ním obrovská větev z javoru. Tehdy měl štěstí, že nespadla na něj, jelikož to byl kolos, ze kterého jsme pak udělali sezení. Když se ale blíží bouřka, vypínám elektřinu, skrčím se a užívám si to. V duchu si říkám, jak jsme všichni proti přírodě malincí.

Na co se v současnosti nejvíce těšíte?

Čeká mě každoroční dovolená na Lefkádě s kamarádkami, pak lázně v Třeboni a na podzim pojedu společně s Evou Pilarovou na šňůru koncertů. Čeká mě také Vánoční koncert v Lucerně. Více najdete na www.petrajanu.cz.

Vizitka

Narodila se ve znamení štíra 19.11.1952 v Praze
V roce 1972 až 1977 vystupovala v Semaforu
S písní S láskou má svět naději od Karla Svobody vyhrála Bratislavskou lyru
V roce 1987 získala poprvé Zlatého slavíka a poté ještě 3x
Proslavila se písničkami Motorest, Už nejsem volná, Říkej mi
Hrála v mnoha muzikálech, například Bídníci, 451 stupňů Fahrenheita, Hamlet, a objevila ve filmech Koncert a Můj hříšný muž
19.11.2012 pořádala velký koncert v Lucerně, kde oslavila 60. narozeniny a 30 let spolupráce se skupinou Golem

Foto: Marek Podhora