Bydlení celebrit: Kamila Špráchalová je profík ve stěhování

Kamila Špráchalová se stěhovala nejméně desetkrát za život a vždycky „s plnou polní“. V současné době žije s rodinou v pražských Strašnicích a je spokojená.

Se stěhováním musíte mít tedy bohaté zkušenosti. Našla jste na něm vůbec něco pozitivního?

Stěhování mě díky tréninku vůbec neděsí, mohla bych o něm přímo napsat příručku. Má jednu obrovskou výhodu, že vás donutí k debordelizaci! Já se navíc vždycky stěhovala úplně se vším, včetně celé mé bohaté knihovny. Shodou okolností nezůstal mé rodině byt, kde jsme se sestrami vyrostly, takže jsem si neodnášela do dospělého života jen dvě tašky, jak už to bývá. Nemohla jsem si zbytek nechat u rodičů, ale pěkně jsem tahala vlastní pračku, ledničku a třicet beden knih. Jeden rok jsem se dokonce stěhovala hned třikrát a stěhováci nevěřícně kroutili hlavou: “Zase vy?". Nakonec mi dali ze soucitu slevu. Naposledy jsem se stěhovala s ročním a dvouletým synkem z malého paneláku do současného bytu. Ten den jsem ještě stihla pohřeb babičky a namluvit reklamu!

Kde jste vlastně vyrůstala? Jak se vám zpětně domov vybavuje?

Na sídlišti Spořilov alias Sporák. V bytě jsme měli mnoho knihoven, umístěných na neuvěřitelných místech. Pak spousty obrazů, keramické talíře visely na stěnách a všude byly pokojové květiny. Také se mi vybavuje vůně maminčiných koláčů a tátovy dýmky.

ČTĚTE TAKÉ:

Kde jste si nejraději hrála? Přece jen jste vyrostla ve městě…

Se sestrami "za barákem", asi jako všechny děti mé generace. Nebyla jsem ale typické městské dítě, každý víkend a celé prázdniny jsem prožívala v malé vesničce Horní Olešná v jižních Čechách. V chalupě jsme neměli koupelnu a na záchod jsme chodili do kadibudky. Užívala jsem si dětství venku s kamarádkami, prolezly jsme vždycky celý kravín i vepřín a pomáhala jim sypat zrní slepicím. I tuto chalupu jsme ale byli nuceni opustit, takže zase další stěhování!

Když se vám na vesnici tak líbilo, nechtěla jste žít někde blíže přírodě?

Když jsme pořizovali před lety s mužem a dvěma malými chlapci bydlení, domeček za Prahou jsme jednoznačně zavrhli. Oba nesnášíme závislost na autě, jezdíme MHD a s naší prací bychom děti viděli chvilku, možná vůbec. Jezdila bych kvůli práci autem sem a tam! Proto jsme si koupili byt ve Strašnicích, s nádhernou společnou zahradou ve vnitrobloku. Každé ráno koukám do korun stoletých lip. No a naše auto ekologicky dříme před barákem.

Jaké zařízení máte doma nejraději?

Nábytek v obýváku ještě po rodičích ze Spořilova! Týkový! Tenkrát prý ty knihovny stály stejně tolik, jako celý obývák včetně sedačky. Padla na ně celá novomanželská půjčka mých rodičů. Maminka prý váhala, ale táta řekl, tenhle nábytek nezestárne, a měl pravdu. Muži se líbil, takže jsem ho od maminky za levný peníz odkoupila, když se asi po dvacáté stěhovala do ještě menšího a menšího bytu. Maminka je mistrem ve stěhování dle filmu Kulový blesk! Já osobně si potrpím na čistě přírodní nábytek a ke starým knihovnám pořizujeme průběžně dřevěný nábytek na míru v týkové barvě. Do ostatních pokojů většinou kupujeme nábytek v Ikea.

Máte nějaký nesplněný nábytkový sen?

Jednou určitě našetřím na velký dubový stůl! V žádném případě ale netoužím bydlet se starožitnostmi, ale ani ne ve skle či chrómu.

Dala jste si záležet s ložnicí? Máte nějaké speciální matrace?

Já spím velice dobře a manžel také. Máme s mužem naprosto rozvrzanou, 140 cm širokou postel, pořizovanou před třinácti lety. Myslím, že víc než na matraci záleží na psychické pohodě. Pravda, když se pohádáme, odchází jeden z nás do obýváku, protože na naší posteli se nelze nedotknout. Matrace je určitě důležitá, ale pro mě je důležitější, že mě někdo drží v noci za ruku.

Jaké hračky se povalovaly u vás doma?

Moji kluci si hráli s typickými chlapeckými hračkami a na chalupě jsem je vždy nechala "vybahnit“, protože tam je čistá špína. Z chytrých knih jsem vyčetla, že se nemá zakazovat moc věcí, děti si to nemají schopnost zapamatovat. Takže tabu byla jen elektronika, ale jinak směli kluci všechno. Díky tomu se žádný velký bordýlek u nás doma nekonal. Přísahám, že oni v podstatě nic nerozbili a nikdy se nezranili! Všechno si vyzkoušeli a zase se posunuli dál.

Pomáhají vám vaši „chlapi“ s úklidem?

Důležité je společné uklízení už od mala, a to kluky bavilo. Dnes máme pravidelně v obýváku lego-město a čurbes na stolech. Nechápu, kam kluci vklíní sešity, když mají psát úkoly. Ale smetáček a vysavač třímají často, musí.

Vaším rájem je prý kuchyň? Je to tak?

Kuchyň miluju a miluju. Vášnivě ráda vařím i peču, neustále si kupuji nové serepetičky. Mísy, košíčky, škrabky a pánvičky. Okno z kuchyně mám do zahrady a na něm se skví mé kytky a bylinky, prostě úplný ráj. Vařím skoro denně, moje děti se mnou rády pečou a můj muž skvěle ohřívá párky.

Dostanete se často na chalupu?

Na chalupu jezdím podle práce, někdy nemám volný víkend celý měsíc. To mám pak absťák a jedu těch 150 km na otočku. Ráno vyrazím, pak se několik hodin hrabu v hlíně, sklidím plody a večer zase pádím domů. Pak vážně neřešíte tu matraci a zdravě usnete.

Umíte vzít i za práci, která je spíše pro chlapy?

Na původní chalupě v Olešné jsem dělala všechno, včetně zednických prací nebo třeba izolací v podkroví ze skelné vaty. Fuj! Řezala jsem také na cirkulárce, ručně čistila betonové tašky, začišťovala dlaždičky, oklepávala pemrlicí, pajcrem stěhovala kameny. Mému tátovi nijak nevadilo, že má holky. Užila jsem si až až! To ale stačilo. Dnes dělám jen na zahradě a ráda štípu dříví, ostatní už nechávám odborníkům.

Nedávno jste prodávala na náměstí Míru v Praze při charitativním bazárku pro Nadaci Divoké Husy. Koupila jste si také něco?

Bazar byl moc milý, prodávat pro dobrou věc, nikoli v duchu konzumu, mě moc baví. Sama jsem si tam koupila krásné bižu-náušnice a pokaždé, když si je dám do uší, vzpomenu si na ty příjemné chvíle. Zdálo se mi, že převážně nakupovali empatičtí lidé, kteří svět nevnímají jen přes materiálno.

Kde momentálně hrajete?

V Divadle Palace ve hrách "A do pyžam!", "Zebra", "Tři bratři v nesnázích". Po vlastech českých jezdím s představeními "Blázinec v 1. poschodí" a "Dezertér z Volšan". Občas se ještě objevím v seriálu Cesty domů a stále dabuji, třeba právě teď seriál Chirurgové, Mentalista a Děsivé dějiny.

Vizitka

Narodila se 5.9.1971 v Praze
Vystudovala hudebně-dramatické oddělení na Pražské konzervatoři
Hrála v Divadle na Vinohradech, v Městských divadlech pražských, sedmnáct let v Divadle ABC a nyní hraje v Divadle Palace
Zahrála si v muzikálu Jeptišky
Léta se věnuje dabingu, dabovala seriály Krok za krokem, Melrose Place, Nemocnice Chicago Hope, Plastická chirurgie
V řadě filmů dabovala Cameron Diaz, Nicole Kidman, ve Shrekovi namluvila princeznu Fionu
Zahrála si v seriálech Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů
Jejím životním partnerem je režisér Jan Pecha (*1971) a mají spolu dva syny

Foto: Jan Pecha