Jedná se skutečně o chalupu, nebo spíš jen o chatu?

Máme opravdovou chalupu, není to chata. Je to celoročně obyvatelná, napůl zděná, napůl dřevěná chalupa na severu Čech.

Jak jste k této chalupě přišla?

Chalupu jsme s manželem pořídili úplnou náhodou. Ještě když rodiče žili, tak jsem si říkala, že chalupu nepotřebuji, protože za nimi jezdím do Brna. A kdybychom se přece jen rozhodli, tak bychom volili místo někde na půl cesty například na Českomoravské vysočině a spíš ještě na té české straně, aby to bylo půl na půl. Ale můj kolega Jaroušek Satoranský mi jednou řekl, abychom se jeli na jednu chalupu podívat, i když zatím nechci, tak že se mi bude třeba líbit. A shodou okolností i manželova kolegyně, která dělala soudní odhadkyni, mu nabídla možnost přijet si jednu chalupu prohlédnout.

Kolik jste jich tedy navštívila, než jste si vybrala?

Jeli jsme se tedy podívat na obě. A z jedné z nich jsme byli zcela nadšeni, dokonce jsme se chodili dívat po okolí, jestli někde není třeba obecná skládka. Protože se nám to zdálo až příliš ideální.

Bylo zapotřebí nějakých zásadnějších úprav?

Chalupa vypadala tak, že ani nebude nutné provádět nějaké úpravy. Nakonec ale jak přijížděli odborníci, kteří to všechno prohlíželi, tak jsme zjistili, že je potřeba dát nové krovy, časem udělat i novou střechu a nové elektrické vedení, které nebylo dokonalé. Bylo toho celkem dost.

ČTĚTE TAKÉ:

Pomáhal vám s přestavbou architekt?

Úpravy jsme si dělali sami. Pro nás bylo nejdůležitější, abychom se tam cítili dobře a aby nám to bylo celkově milé. Měli jsme navíc veliké štěstí, protože jsme měli velice šikovného souseda, který bohužel už není mezi námi. A ten byl nesmírně ochotný cokoliv udělat, takže nám v mnoha věcech velice pomohl. Například nám "zvedl" celé horní patro, protože můj muž tam předtím musel trošičku ohnout hlavu. Lidé totiž dříve bývali menší... Také nám "vydřevil" celou halu, kde máme dokonce i jednu postel pro hosta.

V jakém stylu jste si chalupu zařídila?

Chalupa se prodávala i se zařízením, které se mi velice líbilo. Je v takovém ani ne venkovském stylu, ale spíš měšťanském stylu s venkovskými prvky. Celý interiér je převážně ve dřevě.

A jaké barvy převládají?

Vše je sladěné dohněda s barevnými, například béžovými, ale i červenými doplňky. A všude máme hodně obrázků a fotek.

Na co jste na chalupě nejvíce pyšná?

Vlastníma rukama jsme si vyrobili krbovnu, na kterou jsme velice pyšní. Na jejím místě bývával kdysi snad chlívek. Je to posezení vhodné například pro chladnější letní večery. Pokud tam chceme pobývat i v zimě, tak se tam musí hodně topit. Později jsme si pořídili také krbová kamna do velké místnosti dole, kde je díky nim teď neuvěřitelně rychle teplo a současně vytopí i vedlejší místnosti, když necháme otevřené dveře.

Chystáte si ještě něco pořídit nebo změnit v nejbližší době?

Teď zrovna pořizujeme nový vodoměr. Honem, abychom to stihli, než začne mrznout. Protože chalupu neobýváme celý rok, chtěli jsme vlastní vodoměr, abychom neplatili tolik peněz.

Pěstujete na zahradě nějaké kytičky?

Na zahradničení mnoho času nezbývá. Je to přece jen 100 kilometrů od Prahy. Ale za chalupou máme velikánskou krásnou louku, kde kvetou každé jaro nádherné polní květiny. Mám moc ráda chrpy. Také rádi chodíme do lesa a houbaříme. Můj muž miluje houbovou omáčku. Dělám také vynikající guláš z lišek. Když je čas, nakládám václavky nakyselo, to je výborná věc. A samozřejmě že nejlepší ze všeho je udělat smaženici.

Máte zde nějakou sbírku?

Protože mě odjakživa zajímaly dějiny rodiny, máme na chalupě vystaveno mnoho rodinných fotografií. Moje druhá maminka paní doktorka Kepková, bohužel už také nežije, měla spoustu všelijakých dokumentárních fotek, takže to jsme společně s ní probrali a udělali jsme si na chalupě takovou malou "galerii". Jsou tam fotky mých prarodičů, Jirkových prarodičů z obou stran rodiny. Tím se nám chalupa zase o něco víc tak nějak přibližuje, jako kdyby byla odjakživa naše.

Co se naposledy rozbilo a kdo to opravil?

Když se něco rozbije, tak to většinou opravuje můj muž Jirka. A také na chalupě máme dobré kamarády, kteří se starají, když tam nejsme.

Jak často na chalupu jezdíte?

To jste uhodil hřebík na hlavičku. To je právě to... Takzvaně volný víkend je snad čím dál méně často. To je zajímavé, že čím jsem starší, tím mám víc povinností třeba v sobotu či neděli. Trávíme na chalupě dost času hlavně o prázdninách a o dovolené. A pak jak jen to jde. Ale pravda je, že se nám občas bohužel i stane, že tam jedeme pouze jednou za dva měsíce. Nejdřív je ale vždycky nejdůležitější se tam dobře vyspat, protože na čerstvém vzduchu se nesmírně dobře spí. To už samo o sobě je pro nás velice ozdravné. Na chalupě je krásně, třeba i když prší. Jééé, a to se tam pak spí...

Přemýšlela jste někdy, že změníte lokalitu a postavíte si chalupu někde jinde?

Ne, o tom určitě neuvažujeme. A co se týče dalších úprav na chalupě, to už necháme na dalším pokolení.

Vizitka:

  • Gabriela Vránová se narodila 27. července 1939 v Novém Městě nad Váhem.
  • Po absolutoriu brněnské JAMU v roce 1960 působila pak dva roky v Ostravě a poté odešla na pozvání ředitele Luboše Pistoriuse do Divadla na Vinohradech, kde ji můžete vidět dodnes v představení To byla moje písnička!
  • Je matkou herce a režiséra Ondřeje Kepky a švagrová herce Jaroslava Kepky.
  • Určitě si ji budete pamatovat jako psychotickou učitelku Hajskou ze seriálu My všichni školou povinní, usměvavou Aničku z Chalupářů, nebo jako Betty, která nadbíhala Radkovi Brzobohatému alias F. L. Věkovi.
  • Je držitelkou řady významných ocenění – Ceny Františka Filipovského za dabing, Prix Bohemia za práci pro rozhlas nebo Ceny Karla Čapka.

Foto: archiv Gabriely Vránové, Robert Vano a Roman Černý, Divadlo na Vinohradech