Bydlení celebrit: Luděk Sobota nemůže vystát vysavač

Herec Luděk Sobota (70) žije léta se svojí rodinou v Malvazinkách, a co se děje kolem něj, mu není lhostejné. Pyšní se dokonce Záslužnou medailí, kterou získal jako dlouholetý občan Prahy 5.

Luďku, proč zrovna Malvazinky?

To bylo asi dílo osudu. Já jsem původem ze Žižkova a představte si, že když mi bylo asi třináct let, jezdil jsem po různých místech Prahy a psal jsem si o nich takový deník. Něco jako přehled pražských památek. Zabrousil jsem při tom právě až na Malvazinky a strašně se mi tam líbilo. Tehdy jsem si řekl: “Tak tady bych jednou chtěl bydlet!“ A vidíte, splnilo se mi to.

Tehdy ale Malvazinky vypadaly asi jinak než dnes. Jaké to tam bylo, když jste se do vašeho domku stěhoval?

Všude kolem byla spousta zeleně. Třeba za naším domem se nacházela louka a nám se ženou přišlo, že žijeme někde na venkově. Jak už to chodí, časem se začalo na loukách stavět, a velkou radost z toho tedy nemáme. Zvláště některé stavby se mi vyloženě nelíbí. Se sousedy jsme se museli postavit proti záměru stavět rampy před našimi domečky. A to není jediná potíž, třeba v okolí hřbitova vyrostl přímo kousek od našeho hrobu moderní dům.

ČTĚTE TAKÉ:

Takových krásných míst, které skončí zastavěné, je v Praze celá řada. Dá se proti tomu nějak bránit?

Ano! Přidal jsem se k jednomu občanskému sdružení, které je proti výstavbě Na Pláni, a zatím se nám podařilo záměr developerů zastavit. Netuším ale, co na tom místě vlastně časem bude. Je strašné, že developeři zastaví každou zeleň svými stavbami, a všem je přitom jasné, že jim jde jen o peníze. Přitom v Praze je tolik volných bytových domů a bytů.

Pojďme se ještě vrátit k Žižkovu. Jak na něj vzpomínáte?

Narodil jsem se tam, a i když k Žižkovu přirozeně tíhnu, musím říct, že moc hezké to tam tedy není. Už před dvaceti lety jsem o Žižkově napsal knihy Facky místo pohádek a Dvě facky a pohřeb. Na Žižkově bylo jinak docela veselo, sem tam jsme pořádali s klukama bitvy a rvačky s Vinohraďákama. Bydlel jsem vlastně na rozhraní Vinohrad a Žižkova. Do první až třetí třídy jsem dokonce chodil do školy na náměstí Jiřího z Poděbrad, ale pak mě přeřadili do žižkovské Lupáčovky.

V novém seriálu pro děti, pod názvem Mazalové, hrajete vodníka Dušičku, který bydlí ve starověkém gotickém hradu. Není to neobvyklé? Neměl byste raději bydlet v rybníku?

No nemohu říct, že bych ve hradu vyloženě bydlel, ale je fakt, že tam přebývám s dalšími strašidly, jako je paní Albína, rytíř Theobald, zrcadlo Leopold a alchymista Balone. Jsem ale vodník hodný, často si do kádě namáčím šos a umím hrát na housle. Nikomu neškodím, lidi netopím a dušičky do hrníčků nedávám. Prostě celý já, skoro jako ve skutečnosti.

Pojďme se vrátit k vašemu domu, který bude jistě pohodlnější než studený gotický hrad. Jestlipak tam máte nějakou pěknou sbírku netradičních hrníčků či jiných předmětů pro radost?

Na hrníčky a podobné ozdobné předměty si já vůbec nepotrpím. Takové věci pořizuje moje žena. Adriena je výtvarnice a má pro takové radůstky cit a vkus. Kdysi třeba malovala na vázy. Dneska navrhuje a vyrábí šperky a je v tom opravdu hodně dobrá. Takže u nás doma „zdobí“ a i se o výzdobu stará právě moje paní.

Co tedy máte v domácnosti na starosti vy?

Já opečovávám zahradu, a to od jara až do zimy. Když je sníh, odklízím jej. Na podzim zase shrabávám listí a přes rok sekám trávu. Zahrada mě vážně moc baví a všechny práce v ní dělám moc rád. Ostatní věci v domě ale zvládá manželka. Třeba myčku na nádobí jsem se dodnes nenaučil ani obsluhovat a na takový vysavač se nemohu ani podívat. Bytostně nesnáším luxování a ten zvuk, který lux vydává, už vůbec ne. Je mi z duše protivný, a jakmile se do toho manželka pustí, utíkám nahoru do své pracovny.

Pomáháte manželce s výběrem nábytku či drobných věcí do domácnosti, pokud je potřeba něco dokoupit?

Nábytek, který mám rád, jsem si do naší společné domácnosti kdysi přivezl s sebou. Veškeré další vybavení domu pořizuje manželka, já jí plně důvěřuji. Máme oba stejný vkus a vždycky se shodneme.

Ve které místnosti se cítíte úplně nejlépe. Je to ta zmiňovaná pracovna?

Teď je momentálně zima, takže moje nejoblíbenější místnost je neobyvatelná. Ze všeho nejradši totiž trávím čas na zahradě. Máme tam terasu, vedle ní menší bazén a lípu. Pod ní já nejraději sedím nebo se natáhnu na pohovku, čtu si knížky a třeba se učím i texty. Ovšem na tuhle pohodu si budu muset ještě pár měsíců počkat.

Zahrada je tedy vaší společnou láskou?

Oba přírodu milujeme. Adriena na zahradě pěstuje bylinky a také má zálibu v květinách. Když to všechno rozkvete, jsme zavaleni nádhernými barvami. Jeden čas jsem z těch kytek ale popravdě šílel, byly nejen na zahradě, ale úplně všude, i doma. Třeba i v koupelně a na záchodě. Vždycky jsem čekal, odkud na mě některá spadne. Věříte mi, že se na ty kytky už strašně moc těším a nejvíc na tu zahradu.

Vizitka

Narodil se 27. 5. 1943 v Praze
Vystudoval dopravní průmyslovku a potom DAMU
Od roku 1968 hrál v Liberci v Divadle Ypsilon
Od roku 1973 až do roku 1990 hrál s Miloslavem Šimkem a Petrem Nárožným v Divadle Semafor
Zahrál si ve filmech Jáchyme, hoď ho do stroje, Jen ho nechte, ať se bojí, Zítra to roztočíme, drahoušku, Já to tedy beru, šéfe, Ještě větší blbec, než jsme doufali, Okresní přebor, Tajemství staré bambitky a Mazalové

Foto: Tomáš Pikner a archiv Luďka Soboty

+ Přidat inzerát