U jakých vymožeností jsou rozdíly mezi dneškem a původními nápady největší?

Automatická varná konvice

Už od dávných dob, snad od pravěku, ohříval člověk vodu v různých nádobách. Nejprve na přímém ohni, později i na různých typech kamen. Vždy však bylo nutné pohlídat, kdy voda dosáhla varu, a konvici odstavit, aby se všechna nevypařila. Stejná nevýhoda byla také u prvních elektrických konvic, až do roku 1955, kdy Peter Hobbs představil první automatickou varnou konvici, která se sama vypnula v momentě, kdy začala voda vřít. Jejím srdcem byla velmi jednoduchá technologie, a to bimetalický proužek. Ten se ohnul při teplotě vody 100 °C, a tím přerušil elektrický okruh a konvici vypnul. Stejný princip se využívá i dnes. Tento spínač zároveň slouží jako bezpečnostní pojistka a ochrana proti požáru, neboť brání provozu bez vodní náplně, ke kterému by mohlo dojít v případě odpaření veškeré vody. Moderní konvice mívají tyto spínače obvykle dva, takže je jejich úroveň bezpečnosti mnohem větší než například u ponorných ohřívačů.

Nerezová ocel

Kovy se ve výrobě kuchyňského náčiní využívají už po staletí, vždy však měly značnou nevýhodu – korodují nebo se uvolňují v mikroskopickém množství do vody a potravin. Tento problém vyřešil v roce 1913 Harry Brearley. V roce 1912 byl totiž najat malým výrobcem, aby vyvinul materiál, který prodlouží životnost dělových hlavní. A místo toho se mu podařilo vyvinout ocel, která odolávala korozi. Prý zahodil na dvoře kousek oceli ze svých experimentů, a když si jí za tři týdny všiml, byla stále lesklá, jako úplně nová. Dnes díky němu používáme při večeři stejně kvalitní materiál, jako v chirurgii nebo architektuře.

Bezsáčkový vysavač

První elektrický vysavač spatřil světlo světa v roce 1901 díky Hubertu Cecilu Boothovi. Dlouho pak byly ve vysavačích používány nejprve látkové, prací sáčky, které pak nahradily jednorázové papírové. Jejich nevýhodou byla jednak nutnost stále je kupovat, a pak také postupný pokles sacího výkonu vysavače s tím, jak se sáček plnil. Britský vynálezce James Dyson se začal zabývat tím, jak to změnit. Vyprázdnil tedy vak, což ale nepomáhalo. Otevřel tedy sáček a zjistil, že jemné tkanivo je pokryto vrstvou prachu, která ucpává jeho póry a brání vysavači v plné funkci. Zařízení pracovalo dobře pouze se zcela novým sáčkem. Dyson se tedy začal zajímat o jiné formy filtrace a nejvíce ho zaujaly velké, 9,1 m vysoké průmyslové cyklonové odlučovače, s nimiž se setkal na místní pile. Odstranil tedy z vysavače sáček a namontoval dovnitř lepenkový cyklonový odlučovač. Při jeho použití zjistil, že dokáže vysát větší množství nečistot než jeho varianta se sáčkem. Zrodil se tak první vysavač bez sáčku, který si nechal patentovat, a dnes ja na trhu více bezsáčkových modelů pod značkou Dyson i jiných výrobců.

Nákupy po internetu

Nakupování patří mezi činnosti, při kterých sice není hospodyně vidět, ale těžko by bez nich mohla domácnost fungovat. A že je jednou z těch nejnáročnějších! Mít přehled a systém v zásobách, trávit čas mezi regály obchodu a pak v lepším případě vše nastrkat do auta, v horším odvláčet tašky domů v rukou… Proto je rozhodně jednou z nejúžasnějších vymožeností pro moderní domácnost možnost nákupů přes internet. Nakoupit se dnes dá po internetu cokoliv, od potravin, přes drogerii, až po domácí spotřebiče, a mnohé e-shopy už si dokonce ani nic neúčtují za dovoz nákupu až domů. Na předních místech co do obratu se v Česku stále drží e-shopy, které kromě jiného nabízí i potřeby pro domácnost.

Lehčí a nastavitelné žehličky

Až budete někdy v muzeu, zkuste se podívat, jak vypadaly žehličky na přelomu 19. a 20. století. Připomínaly totiž spíš miniaturní zaoceánský parník než něco, s čím by byla radost pracovat. Mohutné, velmi těžké a neumožňující nastavení teploty. První lehčí žehličku představil v Kalifornii Earl Richardson v roce 1903. A byla nejen lehčí, ale také oproti starým těžkotonážníkům hřála nejen uprostřed, ale rovněž na okrajích a špičce, což pomáhá žehlení okolo knoflíků a nařasených částí oblečení. Na možnost nastavení konkrétní teploty si však hospodyně počkaly dalších 25 let, až do roku 1927, kdy společnost Silex představila první žehličku s takovou funkcí. Její termostat, vymyšlený Josephem Meyersem, je vyroben z ryzího stříbra.

Elektrická myčka nádobí

Také myčka nádobí zde byla ještě před masovým využíváním elektrického proudu. Vypadala však spíš jako veliký hrnec na nožkách a uváděla se do činnosti točením klikou a samozřejmě pracovala velmi pomalu a mycí efekt byl dosti pochybný. První elektrická myčka spatřila světlo světa v roce 1913 zásluhou bratrů Walkerových z Philadelphie. Postupně se k základním mycím funkcím začalo přidávat také sušení a využití různých přípravků pro větší pevnost a lesk nádobí. Díky velkým investicím do vývoje se moderní myčky staly tak oblíbeným domácím vybavením, že je podle statistik vlastnilo v roce 2012 okolo 75 % amerických a německých domácností.

Ekologicky šetrné pračky a sušičky

Starší přístroje na praní a sušení prádla by se bez nadsázky daly označit za nenasytné požírače vody a elektřiny. Teprve v devadesátých letech 20. století se začaly objevovat první modely, které směřovaly k úsporám. Důležité je umístění bubnu na horizontální osu, díky čemuž může být oblečení „převalováno“ v menším množství vody, než jaké je potřebné k promíchávání okolo vertikální osy. U sušiček pak hraje velkou roli nahrazení časovače sensorem, který ji vypne tehdy, když je prádlo suché. Tím odpadá nutnost dalšího zapínání a opětovného rozehřívání zařízení pro dodatečné dosušení várky prádla.