Další várka super knížek do knihovny

Před týdnem jsme vám představili skupinu knížek, kterou jsme dostali do redakce na recenzi. Šlo o knížky pro pěstitele a zahrádkáře. Tentokrát tu máme pestřejší skupinu.

Příručka kosení

„Poznejte svou mysl, tělo a životní prostředí a spojte se s ostatními sekáči při sečení stále větších a větších ploch a užijte si legraci. Především se více bavte. Před asi deseti lety jsem kosy znal jen z obrázků. Teď už jsem snědl svůj vlastní chléb z obilí, které jsem sám vypěstoval, sklidil, upekl ho v peci, kterou jsem sám postavil. Díky tomu cítím, že jsem naživu.“ To jsou závěrečná slova Iana Millera z jeho knihy o kosení.

Na chatě mám kosu. Bohužel jsem na ni příliš vysoký, a práce s ní mi tedy není příjemná. Ovšem znáte to – než člověk koupí nové kosiště, raději vytáhne čtyřikrát křovinořez, protože je to rychlejší. Patřím bohužel mezi tyhle lidi. A tak kosa visí tiše v koutě.

Ale dostal jsem tuhle knížku a mám najednou svrbění rukou. Vzpomněl jsem si na dědu, jak věšel kosu na jabloň a já na ni zálibně do té výšky koukal. Vzpomínám, jak ta dlouhá čerstvě posečená tráva voněla a na pohyb zad dědy v jeho modrákové haleně, jak pomalu a rozvážně postupuje pořád dál a dál. Vzpomínám a dávám si předsevzetí. Do konce tohoto léta si koupím nové kosiště a půjdu na to.

Podle téhle knížky se naučím vlastně všechno – od nasazení kosy, vyklepání, správného postoje, sušení sena, pěstování obilí… Vlastně všechno. Ian Miller udělal něco, co mnoho knih nedokáže. Nadchne. Vytvoří potřebu to taky zkusit. Vzít kosu a pokosit tu část zahrady, kterou necháváme pro motýly a brouky, udělat tyrolskou tyč. Nechat seno usušit a každý den se jít pokochat, jak voní a zlátne.

Příručka kosení; Ian Miller, Vydalo nakladatelství Mladá Fronta, cena: 241 Kč

Mohlo by vás zajímat

Čtyři skvělé knihy o zahradničení, rostlinách a přírodě

Už dlouho jsem nenapsal žádný článek s recenzemi knih. A je to škoda. Na stole se mi jich vršila už ...

Jak číst architekturu

Nejsem odborník ani architekt. Netuším, co je opistodomos, netuším, co je Soldier nebo Sailor, když se mluví o cihlách. Jsem osoba poučená, možná trochu víc než většina obyvatelstva planety, takže poznám florentský oblouk nebo vím, co je klenák nebo putto. A tak tenhle obrazový lexikon je pro mě fantastickou příručkou toho, co neznám, co bych měl znát. Je mapou v architektuře. Už vím, že opistodomos u klasického řeckého chrámu je takový ten vynechaný prostor za hlavní stavbou těla chrámu, kde už ale nejsou dveře. Vím, že Soldier a Sailor je druh ložení cihel nastojato. Už dokážu definovat fronton a protržený fronton na jakémkoli barokním kostelu.

Knížka je skvělá na základní rozpoznávací znaky jak klasických stavebních děl, tak třeba i moderních staveb, výškových budov, průmyslových objektů. Definuje základní architektonické prvky, vlastně všechno, na co si vzpomenete. Je tu perfektní slovník, rejstřík, obsah i členění.

Super knížka má však jednu vadu. Písmo je tak malé, že při čtení musím mít neustále nos zabořený až do vazby, abych alespoň něco rozluštil.

Jak číst architekturu; Owen Hopkins; Vydalo nakladatelství Grada, cena: 399 Kč

Udírny a zahradní krby

Od toho, jak skladovat dříví, přes stavbu udírny a krbu, až po přípravu masa. Prostě všechno. Václav Vlk vydal už poněkolikáté knihu o tomto tématu. Pokaždé něco přidá, vylepší, upraví. Poslední verze (a mám už v archivu pět jeho knih) Udíren a zahradních krbů je taková univerzální příručka pro každého. Jsou tu zajímavé nápady a osvědčené postupy. Pokud chcete něco podrobnějšího, pořiďte si specializovanější knihu (pan Vlk vydal například samostatně krby, samostatně knihu věnovanou udírnám, kachlovým sporákům nebo třeba zahradním pecím). Tady najdete spíš takové obecnější rady, které objímají všechno. Ale není třeba se bát, že byste nedostali dostatečné informace. I tady je třeba rozměrový náčrt na stavbu udírny, uvidíte, jak správně svázat klinkerky, aby se změnou teplot nerozpadly apod.